Gramofonování

Aneb Vánoce trochu úplně jinak

   Vánoce bastlíře? Ty má, když se mu povede něco postavit nebo vylepšit. (To mi povídejte.) Protože kupodivu není ani tak důležitý výsledek, ten se dá občas koupit - pravda za spoustu peněz -  ale cesta ke kýženímu výsledku. Se všemi těmi dílčími úspěchy, nezdary a  peripetiemi. Čím větší problémy musí bastlíř překonávat, tím větší má nakonec radost. 

Ono to fakt funguje!  

StK

   První gramofon, který jsem potkal, bylo třírychlostní gramorádio President na základě rádia Popular. Na něm jsem od zhruba šesti let hobloval desky, většinou standardní, 78 otáček. S hudbou příslušnou původu gramofonu, z let padesátých, ale i předválečné. Také už moderní malé desky 45 otáček, s tehdejšími hity a malá 25 cm ale i větší elpíčka s “vážnou hudbou“. Mou nejoblíbenější vypalovačkou byla Beethowenova osudová. Papapapá… Na desce s nápisem Československá dlouhohrající deska. Přenoska pro to měla naklápěcí hlavičku, tím se nastavoval hrot pro standardní desku nebo desku dlouhohrající. Asi v roce 1969 strejda koupil zesilovač Tranziwat TW40, třípásmové polystyrenové soustavy z HiFi klubu a automatický gramofon Dual 1219. Ten tehdy byla špička, s vložkou Shure M91 GD. Před tím koupil nějaký gramofon Tesla, jenže zapojil, gramofon vydával zvuky jako uáuá, tak zabalil a vrátil. První „hifi“ gramofon jsem měl daleko později, v „all in one“ Hitachi SDT 170. Hrál slušně, ale jako celek to byla navoněná bída. K tomu třípásmové bedničky z HiFi klubu. V roce 1989 přibyl CD přehravač TESLA 902 a velké „CD“ reprosoustavy. Pak jsem za opravu audiotechniky dostal gramofon Garrard 401 s raménkem SME. Ve své době, letech šedesátých špička, tak jako předešlý typ 301 používaný ve studiích včetně BBC. I nyní ceněný, ale přespříliš. Přec jen masívní motor a náhon třebaže těžkého talíře přes stupňovou kladku mezikolem není ideální, stejně jako u Dualu 1219. K tomu zesilovač TW 600 CD z HiFi klubu. Ten jsem daroval přízni spolu s gramofonem NC 470. Z devadesátých let dodnes máme zesilovač NAD 304. K němu dvoupásmové stoustavy Magnat 202 a DVD/CD přehravač Panasonic.

   Nostalgie mě vedla ke hledání gramofonu ze „zlatého období“. Z Německa koupil poloautomatický řemínkový DUAL CS 506 ve výborném stavu. Stačilo vyčistit a seřídit Jenže časem se ukázalo, že pohon je hlučnější než bych potřeboval. Při běžném poslechu nevadí, jenže při digitalizaci desek už ano.

   Raménko je dynamicky vyvážené, vylehčené, tzv „low mass“ originální konstrukce DUAL, s jednošroubovým uchycením vložky DUAL, výroba ORTOFON, konstrukčně i parametricky shodná s nynějšími vložkami OMB 5 až 30, s pružně uloženým protizávažím. Přítlak po rovnovážném vyvážení je přesně nastavitelný pružinkou, Tak i antiskating. Motor je synchronní, osmipólový, zavěšený na třech silentblocích ze syntetické pryže navlečených na sloupcích pevně matkami M4b přitažených ke kovovému lisovanému šasi ležícího na čtyřech vinutých pružinách sololitového soklu zespodu krytého plastovou vaničkou. Náhon je plochým řemínkem na vnitřní přírubu bodově nýtovanou k odlitému hliníkovému talíři na obvodu opatřeného stroboskopickými značkami osvětlovanými doutnavkou. Změna otáček 33,4 a 45 přehazováním vidlicí po stupňové lamelové řemenici z bronzu přesně pasující na hřídel motoru a proti posunu zajištěné dvěma šroubky. Regulace otáček změnou průměru řemenice zasouváním kuželíku ovládaného mechanismem spojeným ozubeným řemínkem s otočným regulátorem. Při zjišťování příčin hlučnosti jsem rozebral motor, vyčistil, namazal, zkontroloval vyvážení rotoru. Motor sám o sobě je tichý, trochu hučí od střídavého napájení. Typická hlučnost je způsobena lamelovou řemenicí. Přenos vibrací byl významně snížen výměnou silentbloků za vlepené nové z mechové pryže, kterými procházejí šroubky M2 s podložkou pod hlavou a procházejícími původními otvory v šasi s nalepenými disky z milimetrové pryže, tak že se šasi nedotýkají, a proti vypadnutí uchycené matkami dosedající přes podložky. Motor je nyní volně zavěšen a výška řemenice a svislá poloha jsou seřiditelné matkami.

 Seřízení je kritické pro správnou funkci přehazovacího mechanismu. Další snížení hlučnosti je možné lepší konstrukcí silentbloků na kterých vizí motor a silentbloky v šasi namísto jen pryžových podložek. Potíž je v tom, že část vibrací se na šasi přenáší přes ozubený řemínek regulace rychlosti. Prototypová úprava se osvědčila, do definitivní se pustím až budu mít čas a náladu. Jestliže podle výrobce, odstup hluku je 70 dB, samozřejmě, že měřeno přes filtr, podle mě s odřenýma ušima, konečná úprava by odstup zlepšila tak aby hluk nevyčníval z hluku prázdné drážky. Tohle nechám uzrát a počkám až narazím na vhodný materiál pro oboje silentbloky. Měkkou gumu či elastomer tak 40 shore.

    Mezi tím jsem hledal jednoduchý gramofon pro digitalizaci. Z roztodivných gumičkofonů prakticky podobné konstrukce s šasi z lisovaných pilin vybral Reloop Turn 2. Vyrobeno v Číně, navrženo v Německu. Klasika. Stejnosměrný motorek přes silentbloky upevněný ke kruhové destičce natvrdo přišroubované k šasi, náhon plochým řemínkem na vnitřní okolek odlitého hliníkový talíř lehkého asi 550 gramů. Kovovoplastové staticky vyvážené raménko s odnímatelnou hliníkovou hlavičkou pro půlpalcové uchycení vložky, vyvažované pružně uchyceným závažím. Pružinový antiskating. Konstrukce typická pro více gramofonů téhle kategorie a původu. Technicky účelné a čisté provedení. Vložka Ortofon OM10 s eliptickým hrotem, doporučený přítlak 1,5 gramu. Veškerá automatika žádná, ani koncové vypínání. Za tu cenu lze koupit i poloautomatický gramofon, dokonce i automatický a dokonce i s přímým náhonem a navíc i efektně vypadající. Jenže není všechno tak dobré jak vypadá zvenčí, udávaný odstup 50 dB. Tak to bych si nepomohl, to je dobré tak pro diskotéku. Však je i v takovém stylu. Na druhou stranu, chtěl jsem gramofon klasické konstrukce, a ne „highend pro chudé“ jako je například PROJECT, se synchronním motorkem a s náhonem na obvod talíře. Ani dražší klasické řemínkové mě nezlákaly, všechno je to na jedno brdo, různé variace na stejnou konstrukci, lišící se vzhledem a komfortem. Čím složitější technika, tím víc problémová. Zvlášť když se šetří každým centem. Základní vlastnosti jsou stejné bez ohledu na naleštěné prdy kolem. A jestliže nějaké problémy, ať nejsou drahé.

   A problém byl. Gramofon pěkný, čistě provedený. Talíř sice lehčí, ale přesný, ložisko vzorové. Raménko už seřízené. Napájení externím adaptérem. Jenže…. Připojil přiloženým kabelem, propojil zemnící šroub gramofonu se zemnícím šroubem zesilovače, a ...Brummmmm. Však jsem čekal nějakou zradu. Odpojil adaptér, brum se trochu zmenšil. Ze společného „psa“ odpojil DVD přehravač, brum se trochu zmenšil. Jenže při hlasitosti naplno, pořád fuj. Tak bylo klánie a porubanie. Zjistil, že dodaný kabel, ta nejlacinější „tkanička“ je mikrofonický. Aha, stínění. Tak to máme jeden problém. Co dál.. Rozebral jsem gramec na prvočinitele. Kdyby ho rovnou dodávali jako stavebnici, ušetřili bychom všichni. Vzal desku s elektronikou a raménkem. Připojil k zesilovači a zkoušel. Kterej vůl propojil raménko s výstupními cinči přes tišťák s elektronikou napájení motoru…

   Bude se postupovat systematicky. Napřed lepší kabel. Jakýkoli lepší. U Rasla na Vinohradech, no nekupte to za sedmdesát korun. Ale pěkný tlustý, metr dlouhý. Muzikanti ho prý kupují a chválí si ho. A hele, pomohlo to. O moc lepší. Na tu neskutečnou láci. U Rasla měli pravdu. Tak co s tou prasárnou na tišťáku, koukám na zapojení… Tišťák chycený zemnící částí na kovovém úhelníku dvěma úchyty. A hele, část s výstupními konektory by se dala… odříznout. Tak. Na úhelníku zůstane jen tahle, druhý úchyt se přehodí z odříznuté části s elektronikou. Nějaké pájení a vrtání. Elektronika pro motor se přišroubuje k motoru. Napájení půjde pěkně daleko od signálové cesty. Mezi tím v železářsví u Rouska v hrabací výprodejové bedně našel exkluzívní jeden a půl metrový AV bytelný trojkabel. 240 Kč. No nekupte to. Odtrhnul třetí lajnu, z dvoulajny odstřihnul necelých půl metru, i tak dlouhé s rezervou. Potřebné konektory vzal z té třetí lajny. Pospojoval a zázrak. Jen slaboučký brum v šumu zesilovače vytočeného naplno. Všechno poskládal dohromady. Vzal stroboskop, došteloval otáčky, trimry přímo v motorku přístupné přes pěnovou ucpávku, nepohodlné, ale šlo to. Co bych ještě, co takhle stínění pod základnu raménka a přes výstup? Hliníkový plech z hobbymarketu, 0,8 aby se dal stříhat. Zas o trošičku lepší.

   Když už se v tom hrabu, raménko je drobet mikrofonické. Že skrz něj vedou drátky jen tak? Vedly. Akorát při demontáži hlavičky jsem je utrhnul. Naštěstí čistě od konektoru. Nasoukal proužek nula nic vážícího molitanu, připájel drátky, sestavil. Už nemikrofoní.

   U Dualu je low mas ramínko. Co zkusit z vložky vyndat závažíčko, snad rozsah vyvážení bude stačit. Stačil. Nasazuju měřící desku, 80 Hz ručně roztáčím talíř bez řemínku, otáčky klesají, kdy že raménko začne rezonovat….těsně před zastavením. Okometricky kolem 10 Hz, možná níž. OM10 je dost poddajná, lehčí raménko by mělo být lepší pro sledování drážky. Udávaná redukovaná (setrvačná) hmotnost je asi 25 gramů. To je pro tuhle vložku taktak, aby rezonance nešla pod 8 Hz, každý gram dolů se hodí. Raménko SME 3009 se na téhle frekvenci klepalo jak někdejší pračka Tatramatka. Takže dobré.

   Co dál? Prozkoumám vyvážení talíře. Ložisko znovu ven, talíř svisle, roztočit, pro jsitotu nad duchnou kdyby spadnul. A hele, ono to trochu lomcuje. Tak fix a točit a točit a dělat značky. Pak kousek samolepící pásky na horní úvrať, smotek pájky odhadnuté hmotnosti, ubírat, přidávat, roztáčet až lomcovat přestalo. Tak to bychom měli. Zatlumit talíř aby nezvonil. Viděl u nějakého vyššího typu. Guma v Ječné ulici. Pruh samolepící pěnové pryže. Výsledek jak z fabriky. Jenže ložisko je solidní. Vyrábí stejná čínská fabrika. A výrobce pro fajnové šmekry doporučuje zatížení středu gramodesky až půlkilovým závažím. Co to využít pro zvýšení setrvačnosti talíře? Nejlépe na obvodu. Kdyby byla závažíčka, samolepící. Jsou. Pětigramová v páscích po osmi. Pro vyvažování kol motocyklů. Olověná. Objednal. Nalepil do vnitřního obvodu. Přesně, jen z posledního musel odpižlat asi třetinu. Pěkně to vypadá. Kdybych objednal pochromovaná, ani bych se nemusel o moc víc plácnout přes trezor, no, stejně by nebyla vidět. Zkusil vyvážení, aha, musím zpátky nalepit vyvažovací závažíčko... Neuvěřitelné, ono to nehází. A jak dlouho se točí než se zastaví. A to v ložisku je dost hustý olej.

   Tak to všechno vyzkoušíme. Pohon tichý, navíc mezi destičku s motorkem a šasi jsem vložil tři tenké gumové podložky. I tak je rezerva pro případnou úpravu aby se vibrace nepřenášely přes samořezné šroubky. Hlasitost naplno…. Nemohlo by to být ještě tišší? Trošku rušení když ruku přiblížím k přenosce. Když se dotknu stínících plechů, i slabé rušení zeslábne. Dotknu se svorky na zesilovači, zeslábne. Odpojím napájecí adaptér, zeslábne. Koukám na spodek, krycí plastovou vanu jsem zpátky nedal. Odpojím přívod k přepínači rychlosti, zeslábne. Aha, vede kolmo k raménku. Bude třeba odstínit. Dotknu se elektroniky napájení motorku. Brum zesílí. Proč? Vždyť je to společně uzemněné. Co když...Smyčka? Odpájím od očka propojení zemnění ložiska talíře. Brum výrazně zeslábnul. Jen slaboučké rušení v šumovém pozadí. Už jsem na hranici technických možností. Odstup podle návodu je větší než 65 dB. Co si pamatuji jak šuměl kazetový magnetofon s udávaným odstupem 64 dB s Dolby B, odstup pohonu a elektrického rušení gramofonu je výrazně větší. Při daleko silnějším hluku drážky desky je zanedbatelný. Nemá význam jít do extrémů. O tom, že místo původní filcové podložku pod desku jsem objednal pryžovou, pod tu, že jsem udělal tenkou ze silikonového válu na těsto, se rozepisovat nebudu. Doplňky. Snad jen ještě lepší kabel. Stínění tvořené signálovou zemí není dobré. Kouknul na hihgend za majlant jak to mají udělané, kolem kabelu je další stínění opletem s připojením na kostru zesilovače a případně i gramofonu. Nesmí se dotýkat kovového pláště konektorů. Výsledek je jako by to všechno bylo v jedné plechové krabici. Přes stínící oplet je hezký izolační krycí oplet, na koncích ukončený termosmršťovkou, z každého konce kouká zemnící kablík. Má to zvučný název a stojí to majlant. Nebo dva majlanty, nebo víc majlantů.

   Konečně mám gramofon jaký bych si představoval, že má vyjít z fabriky. A co zábavy jsem si užil. Kolik by takový stál hotový? Hodilo by se zapínání raménkem a koncové vypínání. Jenže to už je vyšší dívčí protože elektriku pod raménko nechci vést. Dost na tom jak se projevuje dvoulinka k přepínači rychlosti. Také ho mohli dát na druhou stranu k vypínači. Buď doplním o stínění, nebo přehodím. To už jsou maličkosti. Stejně jako kam umístit kontrolku zapnutí. Nějakou highendovou modrou, ostrou… To byla legrace. Asi zelenou nebo žlutou. Tak akorát. Ještě mě láká přikoupit korekční předzesilovač pro přenosku, všechno to napájet akumulátorem, jen je otázka, jestli předzesilovač by dobře fungoval na 12V, když je na 18V. Mám volný 12V akumulátor, bylo by to jednoduché. K tomu baterkové nahrávadlo, jen vyřešit orientační příposlech.

    Časem vyměním nožičky za nějaký highend a doplním o podložní desku proti vibracím. Vše samodomo. Deska od Highendprdů by stála jako gramofon. Když jsem na Internetu hledal co a jak je uděláno, jak se řeší a kolik to stojí, pročítal diskuse, valil jsem oči co všechno je možné a za kolik je možné i nemožné až převážně a úplně nemožné. Svědci Hifistovi. O tom a o nich jindy. Mně stačí když to nehučí, nebrumí. 

Že to obyčejně hraje.

Sepsal (a prožil) Schumacher