Brum. Při větších zapojeních je to nejobávanější nepřítel zvukaře
Předmluva Kocourova
Brumy máme různé. Dají se rozeznal sluchem. Kapacitní (vysoký)b- když není dobře uzemněné stínění nebo je stínění "řídké", indukovaný (hluboký), když se povede něco citlivého (např. analogový magnetofon nebo dynamický mikrofon případně dynamická přenoska gramofonu) přiblížit k něčemu, co má vestavěný klasický síťový tranformátor (s železem), demodulovaný (vysoký, "hranatý", když jsou citlivé obvody vystaveny vf. signálu, který je modulovaný 50 Hz a na prvním polovodičovém přechodu dojde k jeho demodulaci do slyšitelného pásma, a ten nejzákeřnější, brum z "dvojité země". Ten vzniká, když uzemníte zvukovou soustavu ("instalaci") na více než jednom místě. Vznikne tak plochou veliká smyčka, do které se zcela určitě trefí něco, co vyzařuje magnetické pole o síťové frekvenci. Nebo - na "nuláku", který je často společný s ochranným vodičem vznikne úbytek a ten se objevi na místě s největším odporem. Třeba u mikrofonní vstupu. Nalézt dvojitou zem je už práce pro zkušeného - a s představivostí. Bohužel - tenhle brum bývá nejčastější. Je to hlavní důvod, proč se profi zařízení vybavují velmi drahýnmi a těžkými modulačními tranformátory v masivních permalloyových krytech, které i při nejvyšší kvalitě způsobují v signálu zákmity, harmonické zkreslení a omezují frekvenční pásmo. Ale znemožní interakci mezi signálofvou cestou a zemnněním. Nebručí to...