čtvrtek 3. května 2018

Můj první magnetofon

Tenhle kousek bude důvěrně znát Astra. Stříhací Jansen.


  Magnetofony už svoji roli dohrály. Máme dneska záznamy digitální, milionkrát kopírovatelné bez ztráty kvality. Na malinké flešce je místo na celý archív zvukových záznamů, který by kdysi zabral několik místností. Poprvé jsem si to uvědomil., když jsme digitalizovali celý páskový archiv divadla. Z místnosti se třemi velkými festovními železnými regály (dřevěné by tu váhu pásků neunesly) vznikl po roční práci dvou lidí sloupec CD asi dva metry dlouhý se záznamem v mp3, celkem 192 "duhových koleček". Menší kufr. Dneska to množství dat vejde na harddisk velikosti tabatěrky. Asi 2,5 TB. 


   A přece pamatuji doby, kdy magnetofon  byl jedinečným a jediným použitelným prostředkem pro posunutí zvuku v čase, v jeho "zakonzervování".  Taky se kdysi dávno hrálo v rádiu "z konzervy" - ať už gramofonu nebo modernějšího magnetofonu.