Gramofon aneb koňmo po dálnici

Tak náš Schmacher si zrekonstruoval gramofon. 

Je príma, když má člověk čas na něco takového. Když to má za koníčka.

   Jistěže mu funguje a je bude to tak krásné, vytáhnout LP z pestrého obalu, opatrně velejemným štětečkem odstranit prach, který se na desku radostně usazuje hned po jejím vytažení, položit desku opatrně na talíř, nasadit přenosku a opatrně, přes vzduchovou pumpičku ji spustit do drážky. Někdy se to povede i bez bouchnutí. Pak se ozve slaboučký šelest a občas jemné lupnutí prasknutí a my čekáme, copak je na desce vyryto. Tedy vylisováno. To je obřad, někdy však s nejistým výsledkem. 

Bez Canonu na vážkách

 


  Před dvěma roky jsem ve svých milovaných Sudetech objevil nad bývalým kravínem takzvanou "retenční nádrž", která má zadržovat vodu při náhlých deštích, kterých bývá v Jeseníkách obvykle dost a dost. Docela pěkný počin, spolufinancovaný EU. Při větším dešti se obvykle z údolí valil proud vody a ničil cestou ledacos. I ten kravín.  Sice jsem nepochopil proč to financovala EU a první pokus se navíc hrubě nepovedl, protože stavitelé navršili hráz ze štěrku z blízkého kamenolomu a nádrž byla většinu roku zcela prázdná - štěrk "kupodivu" vodu snadno propouští. Druhý pokus, už financovaný krajem, situaci vylepšil - do štěrku zahrabali silnou gumu - a voda se v nádrži drží. Prostě zázrak! A hned další rok se tam objevilo rákosí, vodoměrky i vážky. Jak to, že jsou tam i malé ryby to ale opravdu nevím.

Jak jsem vybíral zrcadlovku

Schumacher 

   Mým prvním digitálním fotoaparátem byl v roce 2001 dvoumegový Canon A40, jak šla léta následovaný sedmimegovým Canonem A620, desetimegovým Canonem Powershot G7, dvanáctimegovým Fujifilm F200 EXR, který používám dosud. Všechny kompakty sloužily dobře, s prvními dvěma v pouzdrech dokonce pro focení pod vodou.

O jednom "O" navíc

   Jsem prostý člověk, který používá věci většinou jen k tomu, k čemu jsou určeny. Tedy dalekohled ke koukání do dálky, šroubovák ke šroubování, foťák k focení a telefon k telefonování. Kdysi, za mlada jsem obdivoval přístroje typu "švýcarský nůž", který má želízka na všechno možné, vestavěný kompas a svítilnu a možná by se našel model s rádiem. Postupně, jak jsem přicházel do praxe (a k rozumu) jsem si uvědomoval nevýhody takové univerzálnosti.