úterý 11. března 2014

O sekerách, žehličkách a jiných pracovních nástrojích










   Když potřebujete sekeru a nevíte, jakou si koupit, je dobré se zeptat tesaře nebo dřevorubce.  Kdysi se stalo, že ženě definitivně "došla" žehlička ještě z doby socialistické.  I zašla do obchodu, kde ji nabídli spoustu žehliček: s napařováním, bez, s termostatem a všelikými dalšími vymoženostmi. Koupila tedy jednu poměrně drahou a hezkou, kanárkově žlutou  a donesla ji domů. Jenže - jakmile začala žehlit škrobené věci, škrobu se na žehlící ploše velmi zalíbilo, přischl tam a jinak než odbroušením se nehodlal pustit. Když pak časem zčernal, "pouštěl" se zásadně při žehlení věci bílých - třeba ložního prádla nebo košil. Čímž nepravidelně černaly i ony. Vyčistit se to pořádně nedalo.



   V záruce opravdu nebylo výslovně napsáno, že tahle žehlička "nepřipéká". Argumentace dodavatele při projednávání problému zněla - Hřeje? Hřeje! Napařuje? Napařuje! Tak o co vám jde! Závada tam žádná není! Po dvou pokusech škrob odsmirkovat a vyleštit, kdy moje hodinová ruční dřina měla úspěch prvních deset minut žehlení a pak se situace vrátila "do normálu" mě vedla k pocitům beznaděje. Inu světové značky, překrásný nový svět globálního pokroku, tak vstřícný ke spotřebitelům...   
Připadal jsem si jako blb.
   I napadlo mě zeptat se garderobiérek v našem Ústavu. Přece jenom žehlí denně, budou vědět, kterou žehličku koupit. Věděly to naprosto přesně. Dostal jsem tři tipy, koupil ten se střední cenou - a žena s ní žehlí dodnes. Už má třetí kabel (dva se ušoupaly a polámaly) ale termostat funguje, napařování napařuje a spodní plocha je lesklá jako za mlada. Cena byla stejná jako u naší předchozí "Žluté ponorky", vícenáklady tkvěly jen ve velké čokoládě pro paní Martu, která mi ten tip dala. 
To byl jen takový úvod k (několika?) dalším článečkům. Tedy k věci.

   Když jsem končil jako řádný zaměstnanec našeho Ústavu, chtěl jsem mít možnost natáčet  dále zvukové efekty a různé drobnosti - jednak je to potřeba, jednak mě to baví, ale nechtěl jsem používat "materiálu" našeho Ústavu a ručit za jeho ztrátu nebo poškození. 
   Nejprve jsem musel vyřešit záznamové zařízení - do té doby jsem používal přenosný bateriový minidisk. Jenže minidisky už právě končily a v Ústavu jsem jako jednu ze svých posledních akcí prosadil výměnu minidisků DENON za card - playery - nic se v nich netočí a tudíž se nemůže ani zadřít a potřebné záznamy se tam nakopírují ze pár vteřin. Nehledě na to, že že na jedné SD kartě jsou k dispozici veškeré potřebné záznamy a ještě zbývá spousta místa. 

   Můj první "karťák" byl velký asi jako dvě tlusté krabičky od cigaret ale měl vstupy pro kondenzátorové mikrofony - tedy fantom P48. Měl jsem ho víc než dva roky, ale nakonec jsem ho levně prodal - měl jen vestavěný akumulátor, který nějak slábl a náhradní aku požadovaných rozměrů jaksi nebyl v Česku k dispozici. Za opravu (výměnu aku) si žádali Japonci (v Německu) čásku vyšší, než za nový aparát a nosit s "nahrávátkem" svazek baterek, stejně velkých, jako ono samo se mi nechtělo a tak šlo za třetinu ceny ke kolegovi, který ho má jako "stolní". 



   Tedy nový rekordér. Jenže většina z nich je vybavena jen vstupy pro elektretové mikrofony - čili napájené z předzesilovače - odborně "s otevřeným kolektorem". Ty se vstupem s fantomem jsou třikrát tak drahé a dvakrát tak velké. Ale já si mezitím pořídil výborné australské kondenzátorové mikrofony  RODE NT5. Výrobu napájecího mostu mám naplánovánu na květen nebo červen - ale i tak je to další krabička, kterou musíte nosit, propojovat, sestavovat. Než to všechno dáte dohromady, je často přírodní zvuk v... ...v nenávratnu. Což se mi stalo, když jsem loni jednou ráno v lese uslyšel dřevorubce, kterak  klasickou technikou kácejí stromy. Byla mlha a tedy i ticho. Ideální podmínky. Takový záznam mám v archivu jenom jeden. Jenže než jsem aparaturu vybalil a  sestavil, strom padl a chlapi šli domů. Takže - příště. Moje stávající nahrávátko TASCAM DR-2d - výraz "card-recorder" se nějak v odborné veřejnosti neujal - sice nemá vstupy pro kondenzátorové mikrofony, ale má vestavěné opravdu slušné mikrofony elektretové. Ale hlavně - funguje na dvě obyčejné baterie nebo akumulátory velikosti AA. Snadno výměnné.  A je velké jako jedna krabička amerických cigaret.
   Tož jsem natáčel na ně. Mělo to ale dva zádrhele. Jednak vítr - i slabý vánek dokázal ve vestavěných mikrofonech udělat takový rachot, že záznam byl nepoživatelný, jednak to byla mikrofoničnost vlastního aparátu - stačilo jen malinko pohnout rukou a v záznamu se ozvalo vrznutí nebo klepnutí a záznam bylo třeba stříhat. Pokud to vůbec šlo. 




   Vítr jsem vyřešil tak, že od mikrofonů RODE MT5 mi zbyly kousky "chlupajzny" z úpravy "mrtvých koček", které jsem od Australců dostal koupit jen dlouhé - na směrové mikrofony a já mám jen obyčejné kardioly a tak jsem si "kočky" zkrátil. Ty zbylé kousky jsem umně rozstříhal a rozřezal a slepil do "dead cat" která se dá přesně nasadit na nahrávátko. Mikrofoničnost jsem tím ale nevyřešil a taky jsem zjistil, že mikrofony uvnitř aparátu jsou sice velmi citlivé a kvalitní, ale málo směrové, berou všechno kolem. Což bývá při natáčení v plenéru dost zásadní problém.  Zkuste čistě natočit mouchu v lese...


   Náhodou jsem se na internetu dostal ke speciálnímu programu firmy RODE a uviděl tam stereofonní mikrofon pro videokamery SVM - s výstupem typu "otevřený kolektor". A navíc ne elektretový, ale pravý kondenzátorový. Napájecí baterie 9V= zajistí provoz  minimálně na 100 hodin. Kompaktní provedení, s přiloženou "dead cat" a v odpružené kleci. Několik dní jsem odolával pokušení a vysvětloval si, že jsou to vyhozené peníze - až jsem si našel prodejnu, kde byl téměř nejlevnější (kousek od ředitelství našeho Ústavu) a šel se na něj zcela nezávazně podívat. Plácl jsem na pult čtyři tisícovky, půjčil jsem si ho, připojil a chvíli porovnával s vestavěnými mikrofony v "nahrávátku". Pak jsem sebral ty čtyři tisícovky z pultu, zamával kartou nad terminálem a odnesl si mikrofon domů. Tenhle boj jsem prohrál.
  Až doma jsem zjistil, že na práci v terénu je to taky ne až tak pohodlné - mikrofon v jedné ruce, rekordér v druhé a třetí rukou je třeba ten rekordér ovládat, zatím co čtvrtá ruka... Když mikro přidělám na stativ, zase není kam dát TASCAM  a ten visí na krátkém káblíku dolů jako špatně narozené tele. 



   









   Ale spravil to kousek hliníkového plechu. Na mikrofonu jsem ušetřil cca 600.- Kč proti průměru, ale za 450.- jsem musel koupit nový futrálek, protože do starého mi pochopitelně souprava nevešla. No nic - mám to na léto vyřešené.



   Nicméně ještě mám ve skříni dva špičkové mikrofony NEUMANN, které jsem při likvidaci staré budovy Divadla Loutek zachránil před vyhozením do popelnice. K jednomu mikrofonu dodával NEUMANN tři výměnné "kapsle": osmičkovou, ledvinovou a hyperkardiolu. Ta právě byla na odposlechovém mikrofonu v sále namontovaná a inventurník si s náhradními kapslemi nevěděl rady, protože jsem ho ubezpečil, že kapsle se bez předzesilovače nedá použít. Že je tedy vyhodí, protože v popisu položky nejsou. Nabídl jsem mu, že jdu kolem popelnic, že to tam hodím - a on radostně souhlasil.
   Lampové předzesilovače NEUMANN se mi už nepodařilo sehnat, tak jsem se rozhodl, že obnovím prastarý způsob stereofonního záznamu - M-S stereo. Jeden mikrofon systému je kardiola, která zaznamenává středový mono signál a druhý je o 90° pootočená osmička, která dodává informaci o signály stranovém - stereo. Když se oba signály patřičně fázově sečtou a odečtou, vznikne klasický L-P stereosignál.
M-S systém tak umožňuje při zpracování vytáhnout všechny varianty šířky zvukového obrazu. Od čistě monofonního záznamu až po záznem bez středového signálu. Prehistorie stereofonie. Takže se do toho pustím. 






   Ale popíšu to až příště, teď musím jít do Ústavu ohlupovat lidi. Natáčím  totiž reklamu na muzikál. 
O Perónovi a té jeho...

17 komentářů:

  1. Čím je starý Neumann tak dobrý, že trumfuje nynější mikrofony?

    Řeším opak, co přenosného na přehrávání. Mám na výběr dobrý Sansa Clip Zip s výdrží cca 15 hodin za cca 1600,- a vynikající "profi" Fiio X3 s výdrží cca 10 hodin za 5400 a má výstup který utáhne velká sluchátka. To znamená přibastlit větší baterku. Při představě, že předělávám Fiio, se mi dělá nevolno. Oba mají kapacitu 8 giga a slot pro mikro SD. To mikro se mi nelíbí hlavně u Fiio. Takové titěrnosti nemám rád. Na celém evropském trhu nic jiného v téhle kategorii není. Že by byl přehravač třeba s SSD, ani zdát. Všichni přece poslouchají z mobilů. Za cenu o málo vyšší než stojí Fiio je k mání nahrávací Olympus, který umí MP3 i WAV, chodí na dvě tužky a nahrávání by se hodilo, má i linkový vstup tak bych ho využil i pro digitalizaci elpíček až na to budu mít čas, jenže nevím jak kvalitně přehrává.
    Nevíš o tom něco?

    OdpovědětVymazat
  2. To Schumacjher:

    Teď jsem dvacet minut datloval a drbnul jsem pak do myši a zmizelo to v nenávratnu.

    Takže od druhé otázky: Nevím. Ale mikrokarty bych se nebál, jednu mám v telefonu a druhou v kameře a jsou bezproblémové. Vestavěný aku je o dost horší záležitost. Ten slábne vždycky. Musel sem už měnit aku i ve čtečkách mé ženy a mojí a nebyla to prima práce - louskání těch čteček je docela rébus a potřebuješ speciální plastové páčidlo. Pak už je to brnkačka, dva šroubky, vyměnit placku, pak dát půlky obalu k sobě scvaknout prstama a hotovo. 400.- Kč/ks a půlhodinka.

    NEUMANN: Má asi pětkrát větší plochu membrány a tedy asi třikrát vyšší výstupní napětí - čili odstup od šumu je o cca 10 dB lepší. Navíc je to německá přesná a důkladná práce - takže jednak je kus jako kus stejný, jednak je jedno, že rok výroby je 1967. A asi by se ním dalo zatlouct hřebíček a potom pokračovat v nahrávání - ale nzkoušel jsem.
    Kdo jednou začne s kondenzátory už dynamiky nechce ani slyšet. To, co se v dynamicích dělá pomocí "dvousystémového mikrofonu" a podobnými způsoby umí kondenzátor (a pochopitelně i elektret) samočinně. Membrána je pokovené nic, skoro nic neváží a je tak schopna přesně sledovat tlakové pole a věrně přenášet i impulzní zvuky - třeba cinkání klíči nebo rozbití skla. Po pádu mikra na zem se obvykle nic neděje, pokud není deformovaném pouzdro nebo konektor. Dynamik tak v 50% případů končí.
    Jediné, v čem dynamiky vedou je odolnost proti vlhku a dešti. Dynamik funguje i skoro pod vodou. Na kondenzátor stačí večerní rosa a je to v pytli.

    Ale hlavně - NEUMANN je moje srdeční záležitost. S Nemannem jsem začínal, pak jsem byl pár let nevěrný s firmou AKG, ale zase jsem se vrátil ke GEORGOVI. Poslední dobou používám i australské mikrofony RODE - otázka ceny. Jsou ale všechny špičkové - nelze je od sebe rozeznat jinak, než zrakem.
    Kdo tvrdí, že to dokáže sluchem je sprostý lhář a náfuka. [;>).

    OdpovědětVymazat
  3. O mikrofonech mám nějaké ponětí, něco jsem si o nich přečetl, chi..., Co se týče principu a lehké membrány, slyšel jsem elektrostatická sluchátka a i reproduktory. Kdybych si je mohl dovolit, nehledě na to že elektrostatické reproduktory musí být velkorozměrné placky, bylo to úžasné průzračné ňam. Jen zvuk a nic víc, žádná bednovitost.
    No a hraní se sluchátky, Koss Porta Pro je vyčítána přebasovanost a nevyrovnanost, deficit středů, ve srovnání se Sennheiser PX100 II. Prošel net, kdo co zkouší. Sundal molitany a ejhle, daleko daleko lepší. Zvuk se srovnal. Teď jde o to jak to udělat aby byla pohodlná, bez molitanů vypadají jak nahá. Důležité je aby měniče byly co nejblíž boltci. Zvuk se velmi mění podle vzdálenosti. Místo molitanů by šla natáhnout černá silonka. Viděl jsem i úpravu krytu kryjícího membránu směrem k uchu, i jeho odstranění. Což o to, dokázal bych ho nahradit síťkou z nerez sítka. Jenže kryt ve kterém jsou soustředné štěrbiny, kryje vrchlík membrány. Vzpomínám si, že jsem někde četl, že má nějakou funkci, protože něco kompenzuje. Nemám umělé ucho, proto je to cesta pokus omyl a kus mylné víry, že jakákoli úprava vede ke zlepšení. Do toho se nebudu pouštět, jen zkusím nahradit ten hustý molitan.
    Jestli se mi to povede, podám hlášení. Samozřejmě, že nějakým řešením by byl přehravač Fiio3 plus Sennheiser HD 580 a výš. Jenže Sennheisery by mi neutáhl ani jeden z mých discmanů. To znamená komplikace sluchátkovým zesilovačem.
    A aby to nebylo až tak jednoduché, tak mě překvapilo jak výborně můžou hrát špuntafóny. Jak se zdá, podceňované neprávem. I když, velká cirkumaurální sluchátka jsou pravděpodobně nepřekonatelná, protože umožňují funkci boltce i přenos skalní kostí. Jenže nemusím mít hned všechno. Za co bych nějaký peníz dal, je highendový přenosný CD přehravač. To co mám není špatné, zvlášť po úpravách, ale není to co bych si představoval. Sony D 99, snad nejlepší jaký kdy byl, jsem zmeškal. Tak dlouho jsem se rozmýšlel až byl vyprodaný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, každý má svou posedlost, Schumi.
      Jinak "špunty" opravdu umí hrát docela slušně - používám je "v terénu" kde nejde o nějakou věrnost (na snímku se vlastně nic nenastavuje, ten se zpracovává pak) a "zašpuntované ucho" mi zajistí, že slyším jen to, co jde na kartu. Tedy pravdu.
      Ani já zatím nemám umělé ucho - chválabohu. I velké laboratoře ale poctivě přiznávají, že objektivní měření hluchátek je něco mezi iluzionismem a kázáním faráře. Kdo věří, ten věří. Každý člověk má jiné ucho (nejen zkušenostmi, ale i přímo, fyzicky) a co jednomu zcela konvenuje, druhý považuje za prů*er.
      Po tolika letech praxe zůstávám v klidu. [;>)

      Vymazat
  4. Jaké špunty a jak se jeví v porovnání s ostatními sluchátky?

    OdpovědětVymazat
  5. Mám nonejmky asi za tři stovky. Vyhrály u mě přiložené tři velikosti silikonových "ucpávek" a fakt, že mi nikdo nechtěl nechat vyzkoušet ty značkové za cca 1 000 - 1 600.- Kč. Nekupuji nikdy zajocha v pytlíku.

    Rozdíl? Zcela zásadní. Jsou nepohodlná, ale dobře těsní, jsou ve zvuku trochu moc ostrá - ale příjemně malá - i s kabelem tak do klasické krabičky zápalek. A stála jen 300.-, takže až se mi utrhne kabel, nedám se do pláče. A taky nemají žádné zbytečnosti jako regulaci hlasitosti atd.

    Jinak: špunrty hrají tak, jak dobře si je člověk zastrčí. Řekl bych, že pokaždé jinak.
    Na pohodový poslech nedoporučuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Obstojně hrající nonejmky za tři stovky? Zajímavé. Musejí mít nějakého výrobce a označení. Údajně i v téhle ceně lze narazit na velmi dobře hrající.
    U mně vyhrály Vsonic GR02 bass, za necelou tisícovku. V uchu mi sedí úžasně pohodlně, ani jsem nemusel vybírat z bohaté nabídky ucpávek. Plus nadšení ze zvuku, dobrý spodek, čisté středy, nadýchnutost až neobvyklý lesk a šmrnc nahoře. Možná, že by připadala také ostrá, že výšky až moc špricují, měl jsem pocit výměny uší, jako bych dostal nové. Upravená Koss The plug v porovnání s nimi hrají jako zašlá mosaz oproti vyleštěné. Tak nějak nenápadně a obyčejně. Kdežto Vsonic připomínají odstrojená Koss Porta Pro a s velkou rezervou, protože jsem neměl možnost bezprostředního srovnání, kol ušní Sennheiser HD pětkové řady, ve které jsou i s nižší impedancí vhodnou pro přenosné přehravače. Proto zdánlivě výraznější a křehké výšky jsou asi v pořádku. Naproti tomu náušní sluchátka Bose, také za několik tisíc, mají odlišný projev, více "direct", ne tak roztažený, ale hutnější bližší upraveným Koss The Plug, u kterých se zdá, že výšek mají málo. Velký otazník jak hrají ty několikanásobně či mnohonásobně dražší špuntafóny recenzované na všech možných fórech. Problém výběru špuntafónů je, že nejsou na ochutnávku. Samozřejmě, že nedám dopustit na vlastnoručně vylepšené Koss The Plug. Když to dalo tolik vymýšlení a experimentů, že. Jenže tak jako u auta záleží na motoru. Použitý měnič má limit, který nelze obejít sebeonačejší akustickou úpravou. Ono je to v podstatě jednoduché. Kvalitní měnič a akustický obvod před a za. To znamená základní korpus s laditelným tlumením na vnější straně systému a štelovatelná výstupní trubička s proměnnou délkou. Systém měl být přizpůsoben akustické impedanci soustavy bubínek-zvukovod. Každý ji má jinou. V ideálním případě by zadní strana systému měla být zatížena stejnou impedancí pokud možno v celém slyšitelném spektru. Pak by, teoreticky, systém měl být lineární.
    Prakticky je to velmi složité. Když jsem si hrál s tlumením, naprosto zásadně měnilo zabarvení zvuku. Záleží nejen na míře průfučnosti, ale prostupnosti podle frekvence. Než mi tohle došlo, no všeliké hraní s vatičkou a plstičkami. Kdybych se na to krajcvajc vyprdnul a nekomplikoval si to. Jenže jsem zvědavej kterak co funguje a na fundované pojednání jsem nikde nenarazil. Kromě toho zbývá simulovat funkci boltce a dalších částí sluchového aparátu. I člověk stříhá ušima. Boltec ani u člověka není pasívní, je podvědomě inervován a podle toho se podílí na lokalizaci. Měl by u toho kdo není otupělý. Proto sebelepší špuntafóny nemohou zprostředkovat autentický vjem. Na druhou stranu, v rámci toho principu a technických možností mohou hrát, řekněme, přiměřeně věrně a příjemně. Za rozumnou cenu, podle pravidla výkon/cena =80/20. Dalších vylepšovacích experimentů zanechám, tahle exkurze stačila. Ale byla zajímavá. Uf.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Boltce vzal čert Ševče. *
      To, co posluchači pomáhá při směrové lokalizaci jsou podvědomé, nevelké pohyby hlavou. To mám z vlastní hlavy, protože se mě žena už kdysi dávno ptala, proč pořád "kroutím hlavou" když něco míchám na hluchátka.
      Tož tak to je, pane, primitivní jako všechno.

      */ To jest - boltce se uplatní pouze když je možno trošku kroutit hlavou. Je to přece jen jakási akustická parabola. Viz gesto, které každý intuitivně použije, když někoho špatně slyší. Přiloží si dlaň k uchu a akustické zrcadlo zvětší.
      "...cože?")

      Vymazat
  7. Určitě nejen kroutíš hlavou ale i natahuješ krk. Já umím i hýbat ušima...
    No to mi povídej. Tímhle bych se nechtěl živit. Už jen občasná úprava a střih něčeho ve vawe editoru k vyvolání neurózy.
    Mladí nedoslýchaví reagují "zžééééé?"

    OdpovědětVymazat
  8. Navrhuju změnit název. Ko-Te-K vypadá divně a vzbuzuje nežádoucí asociace.
    Navrhuju KoMaTek. Kocourův malý technický koutek.

    OdpovědětVymazat
  9. Pozor, pohov, ten Ko ..Te-K bych nechal, je pěkný. KOMA-T zavání nebytím, proč je přivolávat, to by bylo rouhání. 4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mělo se to jmenovat KoTeK - ale ten název už byl obsazený. Radši to nechám tak, protože lidová "potvořivost" dokáže cokoliv. Neřešme pitomosti.

      Vymazat
  10. No jo, ty asociace....Tak jo, fakt co vymýšlet.
    Sluchátka : Na Koss Porta Pro je kritika, že jsou přebasovaná. Na netu našel různé i dost divoké úpravy. Sundal molitany, basy uměřenější středů přibylo, výšky zvonivější. Celkový projev jasnější a vyrovnanější. O třídu výš. Laborací, včetně vyjmutím přední mřížky, zjistil, že charakter zvuku závisí na poměru zatlumení přední a zadní části membrány. Zadek kryt perforovaným plastem, přední mřížka má diagonální štěrbiny, odhadem o větší ploše než je plocha zadní perforace. Jasné. Předek zakryt boltcem zvyšujícím impedanci. Vědecky zamyslel. Plusmínus by to mělo vycházet tak, že plocha zadní perforace by měla vytvářet stejný akustický odpor jako štěrbiny přední mřížky v blízkosti boltce plus zakryté molitanem. Jenže úplně to nesedí a není to lineární v celém ferkvenčním pásmu. Zkoušel jak zakrýt perforaci molitanem tak vyjmout přední mřížku. Zjistil, že nejlépe to hraje jak navrženo, ale jen bez molitanových náušníků. Vliv má jejich tlumení plus oddálení od boltc. Řeším jak je nahradit aby bylo pohodlněji. Zakulatím ostrý okraj mušlí, to by mělo stačit a aby to vypadalo a více chráněno před nečistotami, přetáhnu řídkým materiálem černé silonové punčochy. O výsledku poreferuju.
    Konec hlášení.


    OdpovědětVymazat
  11. Lidová tvořivost sluchátková...
    Je to pěkná záliba, udělat si hluchátka přesně na míru. Přesně na své uši. Ano, jen na ty své, protože renomované audiolaboratoře (není jich zas tak moc) konstatovaly, že sluchátka jsou uchem (boltec, tuhost chrupavky), zvukvod (tvar, objem) natolik ovlivňována, že měření je vlastně jenom obchodní záležitost - dělá se sice na normalizovaném umělém uchu, ale ne každý je ochoten / schopen optimum uznat. Má holt jiné uši
    K těm úpravám: Kdysi (nevím jestli je tomu tak i dnes) natáčel Havelkův OPSO ve foyer jednoho starého kina v Praze, které jediné mělo odpovídající "prvorepublikovou" akustiku a na jediný stereomikrofon, stojící čtyři metry od kapelníka, který šel kabelem rovnou do DAT-ky dával Havelka osobně (!) dva závity jemné dámské dámské šály, aby nebyl zvuk tak "ostrý".
    Tomu říkám úcta k tradici! Vím to přímo od Ondřeje Havelky, neb se mu líbily naše "pseudohistorické" mikrofony, v kruhu, zavěšené na pružinách a vybavené dynamickými vložkami (už taky prehistorickým mikrofonů) k magnetofonům Sonet Duo typu AMD 101. Nakonec ze spolupráce nějak sešlo, ale na jeho OPSO vzpomínám rád. Byl jiný.

    OdpovědětVymazat
  12. StK, Havelka je živý destilát "starých dobrých časů". Synkopický je úžasné retro. Jen pro pořizování nahravek nesouhlasím s používáním "historických" mikrofonů kvůli "historickému" zvuku. To jde pro živé ozvučení, pro dokonalý dobový projev. K tomu by musely být i "historické" reproduktory. Jenže pro záznam již dobového zvuku je to v takovém případě dvojnásobně historizující a proto historicky nevěrné. Ledaže by úmyslem bylo pořízení "historicky" znějící nahrávky. Včetně všech nedokonalostí tehdejšího záznamu, výroby a reprodukce z šelakové desky 78. To jo.
    Zajímavé jsou diskuse jak mají znít například stradivárky a kterak to zaonačit aby novodobé nástroje měly co nejpodobnější zbuk. Zkoumá se dřevo, laky... Aby zněly "dobově". Jenže to je nesmysl, protože tehdejší nové stradivárky zněly jinak než nyní pod staletích. Připadá mi to snobské podobně jako našení "znalců" vína nad odšpuntovanými archiváliemi. Ach ten buqet, ta harmonie chutí...Aby ne za tu cenu. Nikdo neřekne, že je to zkažený zatuchle chutnající sajrajt smrdící myšinou. Aneb "Jak jsem vyhrál válku"...Castlello Monte Pico.... Akorát na výplach žaludku. Ne, že by staré nástroje zněly špatně, například viola da gamba má velmi příjemný zvuk, ale zmíněné kriterium je nesmyslné. V nejlepším případě nové housle zní jako staré housle. Ale ne jako když ty staré byly mladé. Kdo chce slyšet jak zněly staré když byly nové, musí poslouchat nové co nejlépe zhotovené původní technologií. Nejednoduché je to s lecčím. Jak třeba interpretovat J. S. Bacha, když ten prevít neuvádí tempo. Oj, to dává velké možnosti interpretačnímu umění. U oratorií se to dá nějak logicky dovodit, ale přesné to není. Bach zní zajímavě v různých tempech. Které je to správné?.....


    Má první sluchátka byly Koss GT5, ještě je mám, ale potřebuju nové náušníky. Kdysi jsme navštívil "highend studio", koukal co bych a zjevil se tam sympaťák, se kterým jsem se dal do řeči, a že prý Koss ano, a že GT5 by šly. Nějaký Klikar. Pavel Klikar. Svět je malý.

    OdpovědětVymazat
  13. Jo a představa sluchátek přesně na svéh uši je sice pqkná, ale rovněž nesmyslná. když nemám etalon abych věděl jak to má znít. Uchomozek je velmi adaptabilní. Proto nejlepší, ale zároveň nejdražší sluchátka jsou otevřená, nepřiléhající na boltce a jimi neovlivněná. prakticky jde o poslech v blízkém poli. Slyšel jsem elektrostaty a bylo to moc mňááááu. Z dynamických otevřených prémiové Sennheiser HD 800. To by uhlí muselo hodně stoupnout.

    OdpovědětVymazat
  14. "Uchomozek" je velmi adaptabilní. To je stále platná, tzv. Schumacherova věta. Někdy napíšu, jak se pracuje s čolobrdíkem, který má "uchomozek" (hudební nebo přesněji řečeno zvukový vkus) porušený poslechem "pokaženého zvuku".
    Předvedu praktické použití psychologie, pánové! [;>)

    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.