Obvyklé zobrazovací technologie jsou založeny na zobrazovačích vyzařujících světlo. Protože mají různé nedokonalosti, kterými nechci obtěžovat, jen tolik, že samotný princip zobrazení není přirozený a unavuje zrak, jak se každý kdo pracuje s počítačem přesvědčuje, bohužel, na vlastní oči. Kromě toho, zobrazovače na tomto principu jsou prakticky nepoužitelné v silném denním světle nebo dokonce na slunci. To známe ze všech zařízení, která jsou jimi vybavena. Mobilních telefonů, notebooků, tabletů, digitálních fotoaparátů a kamer. Účelem bylo nahradit tištěnou knihu. Proto a nejen proto byl vymyšlen tzv. e-ink, „elektronický inkoust“, zobrazovací technologie založená na principu odrazu světla. Jejími výhodami jsou kontrast přímo úměrný intenzitě dopadajícího světla a velmi nízká spotřeba energie potřebné ne pro zobrazení, ale jen pro změnu zobrazení. Naopak nevýhodami je nízká rychlost změny obrazu, která neumožňuje použití pro jiný účel než pro zobrazení textu a až na výjimky pouze zobrazení černobílého textu. O ten právě šlo. Aby byl zobrazen co možná nejlépe a vypadl jako natištěný na papíru. Zobrazení prvních čteček nebylo nejlepší, tmavě šedé písmo na světle šedém podkladu. Ani od nejnovějších nelze očekávat sytou čerň na křídovém papíru, ale zobrazení je velmi dobré. Dokonce zobrazují obrázky, třebaže většinou jen v šestnácti odstínech šedi. V podmínkách, ve kterých jiné displeje jsou nepoužitelné, displeje čteček excelují. Některé čtečky mají dotykovou vrstvu jako tablety, rozšiřující a usnadňující ovládání, systém přisvícení zlepšující čitelnost v šeru a umožňující čtení ve tmě, třebaže s ohledem na kvalitu zobrazení v tom případě je to spíš nouzové řešení, svítit si čelovkou je lepší. Kromě čtení mohou mít například výkladové a překladové slovníky umožňující překlad slova v textu, kalkulačku, kalendář, čtení textu (pokud vím zatím ne v češtině), jednoduchý, ne multiformátový přehrávač MP3, přehrávání wav, flac, aac a podobně nečekejte. Také umožňují připojení k wifi a přímý nákup a stahování souborů ale i mohou mít jednoduchý internetový prohlížeč, ale nouzový, jak jsem se přesvědčil, opravdu nouzový. Základním problémem jsou ty odstíny šedi a barvy, které nepřevádí na černou, ale na odstíny šedi. To je opravdu zbytečné fuj.
O čtečce jsem uvažoval dlouho a dlouho vybíral. Třebaže nejkontrastnější zobrazení, s nejčernější černou a nejbělejší bílou má Kindle Paperwhite, rozhodující byla podpora co nejvíce formátů včetně doc. Představa, že své texty kamsi posílám, oni mi je přeformátované pošlou zpátky se mi naprosto nelíbila. Na základě dlouhodobého sledování nabídky a recenzí jsem se naměřil na PocketBook 622. Tak dlouho jsem váhal až přišel nový model, který jsem koupil před čtrnácti dny, PocketBook 623 s kvalitnějším a podsvíceným zobrazovačem. Vítaným bonusem, jak se ale ukázalo spíš nouzovou aplikací jen se základními funkcemi, je sluchátkový výstup a přehrávání (bohužel jen) MP3. Úžasnou kvalitu nečekejte, s citlivými (116 dB) sluchátky trochu šumí. Ale poslouchatelné to je.
Kdybych volil dnes, vybral bych prakticky za stejnou cenu nejnovější PocketBook 626 Touch Lux 2, sice bez zvukového výstupu, zato s lepším nasvícením a hbitější, protože s rychlejším procesorem. Vzhled je stejný a ovládání by mělo být také stejné.
Návody na použití čteček s parametry a aplikacemi jsou snadno k nalezení a ke stažení na netu. Omezím se na některé zkušenosti.
Prvním nepříjemností nad kterou jsem se vyvztekal, je špatné zobrazování některých PDF, a to stránkování. V původní velikosti sice bez problémů, ale text je příliš drobný. Čtečka umožňuje přeformátování, při kterém se text velmi zvětší, ale pak nestránkuje. Po několika stránkách se přestane obracet. Pomůže zmenšení textu na 91% ale jen v některých případech. Je třeba zkoušet a to je otravné. Šlo ale o běžná pédéefka. PDF formátovaná s velikostí textu přímo pro mobilní zařízení jako je čtečka, jsou zobrazována správně a dobře čitelně.
Dalším problémem je, že obecná PDF nemusejí mít text černý, ale v různých stupních šedé. Čtečka je zobrazí tak jak jsou, ve stupních šedi jako velmi málo kontrastní písmo. Neumí, pravděpodobně stejně jako jiné čtečky, zobrazovat jen čistě černobíle, bez stupňů šedi, třebaže podle probliknutí písma do sytě tmavé jak je vidět při obracení, by to bylo možné řešit softwarově.
Posledním problémem bylo zobrazení souborů v doc. Ať jsem nastavoval jak nastavoval, česká diakritika byla zobrazována špatně. Problém byl ve formátu souborů. Z důvodu všeobecné co největší kompatibility jsem své soubory ukládal ve formátu Word 6. Až dosud bez potíží se čtením na jakémkoli počítači. Textové editory jsou zpětně kompatibilní. Ale ne čtečka. Jako podporovaný je sice uveden formát .doc, jenže ne který. Přišel jsem na to teprve po správném zobrazení jednoho textu. Kouknu na vlastnosti a ejhle, formát doc 97-2003. Heuréka! Novější samozřejmě podporuje také. Podporu.doc považuju za zásadní.
Bonusem je mnoho nahraných knih, jenže koupil jsem u zeleného mimozemšťana, tak žádná česká. Zato hodně klasiky v angličtině, ruštině, němčině, francouzštině, španělštině. Nejspíš nejsme pro emzáky (momozemšťany) tak zajímaví. Angličtina se hodí, London, Doyle....i ruština, opráším bukvy. Dostojevskij, Lermontov, Puškin....
Víc problémů jsem nenašel. Podporuje karty micro SD nejméně do kapacity 32 GB, samozřejmě, že formátované (tak jak jsou) ve FAT 32. Samozřejmě že zobrazuje i po jednotlivých složkách a podsložkách. Propojení s počítačem je bez problémů, přenos dat i nabíjení. Jen USB je micro, kabel přiložen. Nabíječka není přibalena, lze použít jakoukoli se standardní zdířkou USB. Ovládání je příjemné a intuitivní. Udávaná výdrž na nabití mi připadá přehnaná, při intenzívním používání je potřeba nabíjet každý týden. To platí u všech čteček. Ale pravda, hodně jsem si s ní hrál, pokusničil i poslouchal hudbu. Před prvním použitím se doporučuje nabít „na doraz“ nejlépe přes moc. Nechápu jak jsme se bez čtečky mohl obejít. Knihu sice úplně nenahradí, zvláště pro případ ztroskotání a jejích nouzových funkcí jako například pro rozdělání ohně či použití jako zdroj toaletního papíru, ale je užitečným zařízením, do kterého se vejde ohromná knihovna.
S klidným srdcem můžu doporučit. Z celé nabídky jsem nenašel nic lepšího co by mi vyhovovalo. Ze čteček téhle velikosti bych si vybral nejnovější PocketBook 626 Touch Lux 2 právě pro podporu formátů a rychlost. Bez zvukového výstupu bych se obešel. Na poslouchání jsem si koupil Sansa Clip Zip. Jak jinak než po hodinách krvavých očí strávených na netu. O tom zas jindy, bude-li zájem.
Když si budete kupovat čtečku, nezapomeňte rovnou koupit pouzdro. Nevyužil jsem nabídky koupit i s pouzdrem za zvýhodněnou cenu. Jenže líbila se mi se mi bílá čtečka a myslel, že se bez něj obejdu. Hned při vybalení mi došlo, že bez pouzdra by brzy došla k úhoně. Hned dokoupil. V černém pouzdru by černá vypadala lépe.. Ale i tak dobré. Používám s pouzdrem, lépe se drží. Koukám, že bych se mohl živit skrytou reklamou a měl bych zaučený přísun nových čteček grátis až do smrti. Jenže co naplat, na nic lepšího jsem nenarazil.
Sepsal a dodal Schumacher
========================
Kocourův dodatek
A pak čte několik hodin denně (i nočně), důchodkyně jedna nepracující! Akumulátor ve čtečce pomalu, ale neodvratně slábl. Nakonec už bylo třeba věc nabíjet dvou dnech čtení a byla za pár minut "nabitá". Kapacita aku limitovala k nule. Bylo to otravné a vypadalo to, že to skončí se čtečkou kontinuálně připojenou na nabíječku.
Když pak z Dobříše přijel na návštěvu synáček ajťáček, mrkl se na net a našel tam hned video, jak se do toho placatého nesmyslu dostat. A dostal se tam. Nechal mi to na stole "v rozkladu", že už si s tím poradím. No nic - opsal jsem typ aku, hodil ho do Googlu a našel firmu, která dodává "neoriginální" kousky - za polovic ceny originálu.
Objednal jsem, zaplatil, obratem došlo. Vytáhl jsem tu starou placku (2 šroubečky) a dal tam novou (2 šroubečky) a v rozebraném stavu dal nabíjet. Nabíjelo se to několik hodin, takže to vypadalo, že to má i nějakou kapacitu. Takže jako další krok další jsem zapravil do přístroje další 4 šroubečky, které aku přidržovaly pod konektorovou částí, přiložil dvě půlky krytu k sobě a "postískal" po okrajích - osmkrát to cvaklo a hotovo. Čtečka jako nová.
K aku jsem přiobjednal speciální páčidlo na takové a podobné kryty. Je to kousek blankytně modré, pevné plastické hmoty - ale dá se s tím bez poškození hran rozebrat nejen čtečka, ale i jiné "scvakávací" kryty. Stálo sice neslušných 50.- Kč - ale vyplatilo se. Nejde o ten kousek hmoty - ale o její tvar a tedy člověk vlastně kupuje KNOW HOW. A to za 50.- není tak moc. Takže až mi začne slábnout i moje čtečka, VÍM JAK.
Zatím to ale vypadá tak, že mi dříve zeslábnou oči... [;>/
Jo, Kocoure, to bývá největší voštara cokoli rozebrat bez poškození. Aby se neurvaly ty zámečky a pertlíky. Kam vsunout planřžetu nebo nehet. A pak které všechny šroubečky vyšroubovat. Tak jsem dlouho hledal na netu jak rozebrat notebook abych mohl opravit vlastnoručně dokurvenou čtečku karet, a netbook, a foťáky, to byla lahůdka než jsem se dostal ke snímači. Všechno fotit a kreslit. Zůstala hromádka dílů a šroubků. Pak to dát dohromady s nadějí, že to bude chodit. Ostatně je velmi málo takových věcí do kterých jsem se nepodíval. Doufám, že baterka ve čtečce nějakou dobu vydrží. Výměna bývá snadná, jense dostat dovnitř. Někdy mám pocit, že výrobci na sobě dělají uzle, jen aby to ztížili. Servisní manuály a schémata zapojení si hlídají jak oko v hlavě. Naštěstí ne vždy uhlídají. Prakticky jsou jen dva problémy. Jak se dostat dovnitř a dostat náhradní díly. Oprava ja ji dělají v servisu bývá pro cvičenou opici, spočívá jen ve výměně dílů, v součástkách se nikdo nehrabe. Prach na snímači kompaktního digitálu? Mění celý objektiv jehož je součástí. Kdepak rozebírání. V záruce zaplatí výrobce, po záruce zákazník. Největším uměním je aby se to potento právě po záruce. Sláva bastlířům!
OdpovědětVymazatHodně vody už uplynulo od okamžiku, kdy jsem si pořizoval mou čtečku. Byl to Jinke Hanlin v3+, kterou jsem si vzhledem k nestoudné nenažranosti Amazonu a jiných pořizoval co nejlepší parametricky a zároveň co „nejčínštější“ to jenom šlo. Čtečku mám dones a zdá se, že i baterka drží, jen jí už nepoužívám tak často, jako dřív. E-ink má dodnes své půvaby a kladné stránky, dobrou čitelnost, přirozený, papíru velmi podobný vzhled a tudíž i cosi, co vnímáme jako šetrnost vůči očím. Mají ta zařízení krom těch vlastností dobrých o vlastnosti ne zrovna žádoucí. Některé mají problémy s češtinou, nebývají zrovna rychlé a mají místo barviček jen odstíny šedi. Ty barvičky a jiná funkčnost způsobují, že část trhu migruje k tabletům. Pravda, někteří výrobci (viděl jsem zatím jednoho) se vydali tím směrem, že do čteček strkají displeje typu TFT. Připadne mi to více či méně zbytečné, to už mi ten tablet přijde jako lepší varianta. U čteček bych, když už, tak čekal nějaký ten pokrok co se týče zlepšování rozlišení, nějaké té funkčnosti, která tam dřív nebyla. Když už nejdou barvy, tak aspoň víc šedých odstínů, zlepšování podpory nabodeníček a podobných potvůrek, zvládání víc formátů. Jako zajímavý nápad mi připadlo skenování textu kamerou u jednoho z PocketBooků. Nějak se i řeší osvit displejů, aby člověk nepotřeboval externí lampičky.
OdpovědětVymazatMyslím, že čtečky tu s námi nějakou dobu ještě vydrží a pobudou. Většina tabletů sice „umí“ to samé co čtečky a navrch mnohem víc, ale jednak se zlepšuje funkčnost čteček a pořád tu zůstává jejich bezkonkurenční energetická nenáročnost a oproti jakémukoliv tabletu neskutečná výdrž. Jediné, co chybí e-inku, jsou barvy. Tabletům zase chybí výdrž a aby ty jejich displeje byly k očím tak o pár řádů „šetrnější“, nežli jsou dnes.
Uvidíme, co přinese vývoj, to se odhaduje blbě. Do hry navíc zasahuje skutečnost, že výrobců a spolu s nimi i konkurenčního tlaku ubývá, což ale snižuje tlak na ty zbylé a nenutí je to snažit se tak intensivně o lepší výrobky. Čím méně jich je, tím je to přehlednější, jasnější a snadnější k vzájemně prospěšné dohodě.