Gramofonování III - dokončení

   Jsou okamžiky v životě bastlíře, kdy si musí tvrdě říct dost, jinak se zblázní. Protože každé vylepšení se dá (možná)  ještě trochu vylepšit. Nebo taky "vyhoršit" - s potupným návratem zpět. A gramofon není něco, co může zlepšit mizernou nahrávku. Je to prostě přístroj, který by neměl do cesty signálu zanášet mnoho chyb. Dost už je těch, které nadělají zvukaři, lisaři - a obchodníci při výrobě, a skladování LP. desky. A muzikanti...

Silentbloky u Dualu CS506 a univerzální „koncové“ vypínání gramofonu.

   Součástí motoru je plechový horní kryt, ve kterém je otvor pro vřeteno a tři otvory do kterých zapadají silentbloky s drážkou. Zespodu na ně dosedá železný výlisek se třemi sloupky (obr.1) procházejícími silentbloky, zakončenými závitem M4, procházejícím otvory v šasi a pevně přitaženými matičkami. Motor tak na výlisku pružně visí. Visel by, kdyby silentbloky nebyly „unavené“... Ale i tak jejich schopnost izolovat vibrace byla nevelká.

   Prvním pokusem bylo nahradit je silentbloky vyseknuté z pěnové pryže, a výlisek vyměnit za samostatné šroubky. Fungovalo dobře ale zakrátko se pryž promačkala, motorek nedržel pozici kritickou pro regulaci rychlosti.

   Druhým pokusem byly silentbloky vyseknuté z gelových vložek do bot (obr.2,3,4). Izolace byla výborná, jenže trvalým zatížením se také vymačkávaly a jeden se z uchycení vytrhl.

   Třetím pokusem bylo vyplnit celý prolis v krytu silikonovou gumou. Použil hnědý sanitární silikon acetátového typu. Shodou okolností jsem měl doma i s kouskem zatuhlé hmoty. Pružnost pohmatem akorát. Týden než bezpečně zatuhla. V osách otvorů propíchnutých cca 1 mm vrtáčkem jsou na těsno provlečené šroubky M2 s podložkami (obr.5,6). Bez přímého dotyku s šasi procházejí otvory v šasi, přilepenými gumovými podložkami o síle asi 2,5 mm a silikonovými podložkami o síle asi 2 mm. Zajištěné matičkami přes kovovou podložku (obr7). Tím lze ve třech bodech přesně nastavit výšku vřetene a jeho náklon vzhledem k bočnímu tahu pohonného řemínku a ozubeného řemínku regulace rychlosti. Toto řešení se osvědčilo.

    Uchycení je stabilní už asi půl roku. Izolace vibrací je účinnější než původní. Nevýhodou je, že přes možnost zajištění motoru transportním šroubkem, uchycení bez nutnosti seřízení vydrží jen běžné přenášení. Účinnost izolace by šlo zvětšit silnějšími gumovými podložkami ze strany šasi. Jenže už se projevuje přenos vibrací z motoru ozubeným řemínkem na knoflík regulace rychlosti a na šasi. I tak jestliže výrobcem udávaný odstup hluku (přes filtr) je 70 dB, to je na úrovni nových lepších gramofonů. s novým uchycením by měl být lepší. Neměřil jsem. Hluk pohonu není slyšet v prázdné drážce. Pro porovnání, kdysi jsem dostal velmi ceněný ikonický Garrard 401 s ikonickým raménkem SME 3009, má odstup hluku 35 dB (bez filtru), to je asi necelých 60 dB s filtrem. Pořídil jsem z něj několik digitálních nahrávek, zdá se, že odstup je v praxi dostatečný. Jenže nechce se mi do výroby nového soklu, shánění plexikrytu, protože když už tak už. Pro digitalizaci bych si nepomohl, když už mohu použít gramofon Reloop o kterém už jsem psal. Kromě toho, v ceně za kterou se prodává, lze pořídit špičkový gramofon s přímým náhonem s odstupem téměř 80 dB. Jenže nerad se zbavuji starého a kdyby se mi chtělo zatruhlařit, mám důvod.

   Účinnější úpravou by bylo nahrazení střídavého motoru stejnosměrným motorkem s elektronickou regulací používaným u levnějších gramofonů. Stabilní uchycení přes silentbloky na subšasi (například z hliníkové destičky), to přes silentbloky k šasi. Přehazovačka rychlosti 33/45 nahrazená přepínačem, mechanická regulace nahrazena potenciometrem. Veškeré změny uvnitř, s plným využitím ovladačů. Spínaný napájecí zdroj umístěný mimo. Jediná potíž s osvětlením stroboskopu. Ideálně doutnavku nahradit oranžovou ledkou a napájet jednoduchým oscilátorem.

   Výhodou takové úpravy je její vratnost. Nevýhodou je omezená životnost stejnosměrného motorku s komutátorem. Naproti tomu výhodou střídavého motoru je nekomplikovanost a velmi dlouhá životnost prakticky omezená životností dobře mazaných ložisek. Jen je otázka jestli to stojí za námahu, protože „co neslyším to mi nevadí“.

Na závěr - komfortní vypínání gramofonu téměř zadarmo. Pro každého.

 Není určeno pro majitele zlatých uší, síťových přívodů v ceně stovek tisíc, zlatých pojistek, vlastního vedení k elektrárně, vlastní elektrárny…

   Spousta moderních jednoduchých gramofonů i tzv. „high-endových“ nemá koncové vypínání. Prý z důvodu zvukového purismu, koncepce… No, je to přec jen technicky složitější náročnější.

O naleštěných prdech jindy.  (A jinde...)

   Tak to vylepšení. Modul dálkově ovládané zásuvky (se zástrčkou) s dálkovým ovladačem. Žádné wifi, žádný Internet, žádný mobil, žádné cosi co odkudsi naslouchá a čeká co řeknete.

   Můžete zařadit jen před gramofon, anebo před napájení celé sestavy jako já. Mám to před filtry. Doposud jsem vše vypínal vypínačem na krabici s hlavním filtrem. Palcem chodidla. Kvůli tomu byla vidět pod skřínkou. Teď je i s kabely kopnutá u zdi. Zásuvka se nijak neprojevuje. Výšky cinkají, basy basují, středy středují, báze bázuje, prostor prostoruje, brumy nebrumí, šumy nešumí. Jako by nebyla. Jen zapíná a vypíná. Odkudkoli z místnosti, jak je třeba.

Jak prosté! Ale jak účinné!

Vyrobil, vyfotil a sepsal Schumacher

===================================

Poznámka starého praktika: 

   Gramofon se nepřenáší. Ten se instaluje, seřídí a používá. Pokud potřebuji muziku někam nosit, zdigitalizuji si ji na flash-kartu a je to pak bez starostí a bez ztráty kvality. Pokud vám někdo bude tvrdit, že analog pozná od dobré digitalizace sluchem, zařaďte si ho mezi hloupé žvanílky.

   Mimo jiné -  studiové gramofony (v železných skříních, s patnáctikilovým talířem a fader-startem) se musely na podlaze vyvažovat pomocí šroubovacích nožiček. Inu oheň se taky kdysi rozdělával pomocí třecích dřívek.