středa 13. dubna 2016

O vrozené lenosti kocourů

Dneska to nebude ani o focení, ani o zvuku nebo videu. Jen o lenosti.   









  Koupil jsem si rádiem řízený budík z Číny.  Ženě budík, který jsem ji kupoval v devadesátém roce jako horkou novinku (u nás) za spoustu Kčs už tolikrát spadl na zem (většinou za tím byli kocouři), že se moc opravovat nedal. Tlačítka dvakrát měněná, ferritka několikrát  lepená. Tak jsem ženě dal svůj budík, koupený o deset let později a "praštiv se přes kapsu" pořídil jsem si nový, asi tak za 5 USD i s poštovným a balným. 
(Ta cena je nízká asi proto, že čínský kapitalista využívá dětskou práci a ničí životní prostředí.)

   Když rádiem řízený budíček došel, nijak mě nebralo, že nepípá. Hlavně že dobře ukazuje, nechávám se stejně budit mobilem nějakou pěknou písničkou. Otevřel jsem budík, zjistil problém, opravil tlumivku, která umožňuje piezoměniči pískat - a pak zjistil, že je vadný i piezoměnič. První, který jsem viděl vadný. I vypájel jsem obojí, opravil samořezné závity ve skříňce  - dělám to sekundovým lepidlem, ale musí se pak půl hodinky počkat, jinak je to zašroubování definitivní. Složil, deska musí být dobře utažená, jinak spojovací vodivá guma nespojí dobře základovou desku s displejem a čínský budík ukazuje i nečitelná "čínská čísla", složil - a první  noc zjistil, že modré, takřka "utrafialové" LED diody osvětlují displej velmi nepravidelně a slabě. V noci jsem musel šátrat po mobilu, abych si posvítil na displej a věděl, kolik času mi zbývá do rána. Do třetího rozebírání budíku a výměny LED se mi krutě nechtělo. 

   Zbyla mi za starého bytu jedna lampička na husím krku typ IKEA, kterou jsem používal při bastlení na stole, neboť světlo z druhé lampičky šlo jen zleva a vpravo byl hluboký stín.  Jenže zásuvka 230 V je o tři metry dále za dvěma policemi, plnými CD a DVD a dobře přišroubovanými ke stěně a pak je tu ještě dvoumetrová postel. Moje. Instalační práce tak na dva dni. Ale jak jsem tak obracel tu lampičku v ruce a uvažoval o bezdrátovém napájení, napadlo mě změřit, kolik toho LED vlastně žere. Zjistil jsem, že potřebuje 3,6 až 4,2 V a bere kolem 0,45 - 0,5 A. Takže uváděné 3W nemá ani náhodou, i když si u ní i já i žena čteme už léta.

   Tři akumulátorky AA, které používám na všechny možné přenosné aparátky (snažím se i doma o normalizaci, aby na sebe všechno pasovalo) dávají 4 až 3,2 V a mají 2 Ah. Takže LED-ku dokážou krmit cca 4 hodiny. Vzhledem k občasnému několikasekundovému posvícení na hodiny nebo na trepky musí na jedno nabití vydržet nejmíň půl roku. Pak se musí nabít.


   A tak jsem požádal svého švagra, majitele stolařství a jednoho ze tří jeho zaměstnanců, aby mi z kusu pěkného dřeva uřízl špalíček. Ten jsem pak různě provrtal, vybavil vypínačem, husím krkem s LED  a  držákem na tři články AA. Pak jsem ho nechal obrousit a nalakovat a za hodinku práce mám bezdrátovou lampičku na noční poličku. (Stolek to není, protože visí na posteli, aby se dal bez nějakého přesouvání vytáhnout zpod postele šuplík na lůžkoviny.) A mám to (skoro) zadarmo!






4 komentáře:

  1. Ano, i já mám štěstí na rozličné nedokonalé výrobky, na nichž mohu uplatnit své zlepšovatelské a vylepšovatelské úsilí. Kromě jiného, baterčičky a světýlka. Baterčiček není nikdy dost, co kdyby bylo zatmění světa, vždycky je dobré mít nějakou po ruce či na rozdávání. Několik jich mám dokonalých, některé jsem přebastlil. Dřív přebastloval víc, ovšem v poslední době jsou výrobky dokonalejší. Ikealampičku mám také, jednu na USB, to je úžasná věc mít lampičku živitelnou z jakéhokoli USB. Například notebooku či nějaké "powerbanky". Jednu na dvě mikrotužku se skřipcem, třeba na víko notebooku. Proč platit za podsvícenou klávesnici, tohle je lepší. A baqteriové záchodové světýlko na senzor, abych nemusel v noci rozvěcet protivné hlavní světlo. Modré ledky, to je nešvar z dob kdy byly velmi drahé. Všechno "nóblhóch" muselo mít modrou ledku. Tak se to drží pořád.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, s čím dál tím větší nelibostí konstatuji, že mraky současných výrobků projevují staré dobré „socialistické“ vlastnosti, označované v dobách předlistopadových zkratkou DSS, tedy: „Dodělej si sám!“. Užírá mi to někdy čas, který bych raději věnoval věcem, které dělat chci a ne těm, které spadají do kategorie DSS a které prostě udělat musím, ať už chci, nebo ne.

      Tu lampičku se skřipcem na dvě „mikrotužky“ mám také, výborná věc. Pak mám po ruce docela dost kombinací LED-ky a zářivky na nabíjecí „olověnky“.

      Módu všude přítomných modrých LED-ek považuji za výron debility, dnes už snad odeznívající. Na monitorech od fy EIZO naštěstí jde modrá LED-ka v nastaveních vypnout. Jinde jde zase buď urvat napájení, nebo to vyměnit za jinou, snesitelnější barvu. Ne, že by mi modrá vadila, mám modoru barvu docela rád, ale na kontrolky je to dík znatelně delšímu „odeznívání“ na sítnici velice nevhodná barva, zejména, když je zapotřebí, aby se to oko rychle přepnulo na něco jiného.

      Vymazat
    2. TAAAK proto se na ponorkách svítí červenou. Hu.
      4P

      Vymazat
  2. Také mám přítele nejvěrnějšího - šroubovák. Žasnu nad konstrukčními výmysly a nesmysly. Leckdy bych radši koupil jako stavebnici, abych při sestavování mohl upravit. Když jsem měl rozebraný notebook, co jsem viděl, bylo to ach jo. Měl starost abych ho vůbec dal dohromady a když už, tak se mi nechce ho zase rozebírat abych co všechno vyztužil. Jedovaté kontrolky nemá až na zapínací tlačítko, designovou kontrolku v nápisu na víku a nějaké zbytečnosti na klávesnici, nemá užitečné kontrolky, například činnosti disku nebo wifi. Systém a software...nechci si kazit víkend.


    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.