čtvrtek 19. listopadu 2015

Gramofon aneb koňmo po dálnici

Tak náš Schmacher si zrekonstruoval gramofon. 
Je príma, když má člověk čas na něco takového. Když to má za koníčka.



   Jistěže mu funguje a je bude to tak krásné, vytáhnout LP z pestrého obalu, opatrně velejemným štětečkem odstranit prach, který se na desku radostně usazuje hned po jejím vytažení, položit desku opatrně na talíř, nasadit přenosku a opatrně, přes vzduchovou pumpičku ji spustit do drážky. Někdy se to povede i bez bouchnutí. Pak se ozve slaboučký šelest a občas jemné lupnutí prasknutí a my čekáme, copak je na desce vyryto. Tedy vylisováno. To je obřad, někdy však s nejistým výsledkem. 



  Jenže desky  potřebují stálou péči, být nejlépe zavěšeny ve speciálních obalech ve skříni, kde je stabilní teplota i vlhkost. Před přehráním i po přehrání desku omést, neprovozovat diskotéku v době, kdy se moc práší a tak dále. Pokud pracujete se zvukem tak, tak,  aby jste dosáhli dobrého výsledku každý den, každou hodinu a moc se nenadřeli se, gramofon právem považujete za šílený přežitek. Nehledě na skříně plné viselců. Je to jako jezdit do Prahy po dálnici na koni. Jistěže, věřím, že je svět z koňského hřbetu nejkrásnější, ale pokud potřebuji být třeba v Praze včas a bezpečně, rozhodně nepoužiji koně. 

   Proto desku na dobrém gramofonu zdigitalizuji do formátu .flac  nebo .mp3, obal naskenuji (bývají tam informace, potřebné pro nahlášení použitím do OSA) a vše uložím na zabezpečené diskové pole. Nejlépe na dvě různá, umístěná v různých budovách. Pak celou akci zaznamenám do databáze a příští použití se sestává z vyhledání v databázi (nemusím s pořadačem v ruce šoupat spoustu viselců tak, abych mohl přečíst, co je o LP psáno) a kliknutím na daný záznam v počítači si věc přesunu do dané režie, kde si vyberu, co potřebuji. Záznam už mezitím někdo znormalizoval a vystříhal tam ty nejhorší lupance, takže už jen použiji do montáže nebo do vysílání.  

  A pokud potřebuji iluzi gramofonu? Tak trochu tvarově zkreslím, někde kolem 5 kHz přidám na charakteristice "hrb" a doplním (rovněž už dávno zdigitalizovaným) praskotem gramodesky. Mám jich asi deset, různá míra poškození drážky, LP, SP i starou bakelitovou desku 78 otáček za minutu. A mám plnou kontrolu nad tím, jak to zní.

   Občas se povede při obstarávání nahrávek i taková věc, že to, co bylo zdánlivě jen na "černých deskách" objevíte na CD, přepsané ze studiového pásku. Nebo dokonce za dávných časů nahráno digitálně. S minimálním šumem a zcela bez praskotu. Tantiémy jsou stejné, tak co...



Jenže - jak mi Schumacher dozajista potvrdí - romantika jde do...  ...džu.



47 komentářů:

  1. Hleďme, to je jako nová NC 410. S mezikolem a regulací vířivými proudy. Poctivá kovářská práce. Motorek subtilnější než u Garrardu, nejspíš i méně hlučný.
    Ano gramofon potřebuju na digitalizaci nemnoha elpíček které mám, ale nějaké má i příbuzenstvo. Gramofon mnoho renovace nepotřeboval, prakticky žádnou, jen trochu vyčistit, a hlavně namazat skřípějící motorek a ložisko talíře. Právě šetření mazivy je u tohohle typu příčinou dokonce přidření ložiska talíře. Asi řídkým vysychavým olejem. Dal jsem hypoidní, ložisko si mlasklo, protočil, úplný samet. Ramínko má dynamické tlumení závažím na pružině s tlumítkem v olejové lázni. Tlumítko bylo poněkud okurvené a olejová lázeň povyschlá. Tlumítko, taková šroubovací tyčinka se závitem M2, jsem vyrobil s mosazi, největší piplačka byla vymýt starý olej. Nový přišel ten samý hustý hypoidní, možníá, že by to chtělo hustší, ale no... Takže to chodí i s původní vložkou VM2102. Zvukově balzám na uši. Kupodivu velmi příjemně i z těch malých kulatých bedniček.
    Jenže potřebuju gramo pro sebe. No, sice bych si na přepis mohl nechat tenhle a místo něj dát Garrarda, ale tohle pasuje k zesilovači a Garrard je velká těžká bedna na převážení. Garrard na přepis, ach ano, Rollsem se také dá jezdit...
    Ramínko si sice pěkné, jenže bojovat s tím žentourem o každý decibel se jeví jako Pyrrhovo vítězství. Toho času...Kouknul po netu, našel zachovale vypadající řemínkový poloautomat Dual CS506. I s dopravou za čtyři tisíce. No, uvidím, jesttli to nebude drahý levný nákup. Vyčištění, seřízení, případně drobná oprava není problém. Hlavně aby šasi bylo v pořádku. Podle katalogu by měl mít výborné parametry, odstup 70 dB. Asi vážený. Toho u Garrardu z principu nelze dosáhnout. Pak bude spousta práce s přípravou pro nahrávání, nastavení úrovní, čištění desek. Nebýval jsem příliš opatrný, občas nějaké přeskočení, pokusím se najít to místo a opravit drážku, půjde-li to. Hodinářská práce. A vůbec desky dát do richtiku, u některých nové vnitřní přebaly, vyčistit. Abych si obnovil všechny gramofonové znalosti. Při digitalizaci, hlavně těch více jetých, zkusím přehrávat na mokro. Už před lety jsem porovnával originál s digitální kopií, ale nerozpoznal ji jako horší. Běžně šestnáct bitů/44,1 kHz by mělo stačit, jenže záleží na úpravě. Totožná nahrávka z CD by měla znít velmi dobře, jestliže není "vylepšená" do úplného zprasení. Mám nahrávky z osvobozeného divadal na elpíčkách. Katastrofa. Ve snaze omezit šum ořízli výšky. Stejně zašumění a navíc zahuhladné. Reedice na CD je lepší, ale žádný zázrak. Kdepak špičková rekonstrukce s použitím speckálního programu. jestliže nemám speciální nástroje, nejlepší je nezasahovat. Naopak se snažit o co nejvěrnější záznam originálu. Jen vystříhat největší lupance. Teď má prioritu sestava pro tchyni, já přijdu na řadu pak.

    OdpovědětVymazat
  2. No, to je ono. "Vylepšování".

    U fotek to samé. Ne promyšlená úprava, tak aby bylo pokud možno vše zachováno, ale stále korigování, dymamické odšumování, expanze bez předchozí komprese... U fotek módní "HDR", Je tamm všechno, světla, stíny - ale vypadá tak´jako kresba. Některá díla tzv. "fotografismu" pak vypadají věrohodněji.

    Pokud je někdo nadšencem pro věrný zvuk, měl by nastavit rovný průběh pro danou poslechovou místnost a pak urvat všechny knoflíky. Protože žádná norma komprese záznamu nebo přenosu nedokáže zvuk zničit tak, jako posluchač, který to chce mít lepší, než to bylo ve studiu.
    Zlaté pravidlo: Nahrávka má správně znít tak, jak byla slyšet po posledním masteringu v režii. Tak to chtěl mistr zvuku a hudební režisér. Tečka.
    Ani jak to slyšel koncertní mistr od svých houslí ani jako to slyšel bicista od tympánů, dokonce ani jak to slyšel dirigent.
    Spravit to totiž nejde, jen zku...vit.
    ===
    Za ty roky jsem ti pochopil. A proto jsem měl zakázky i pro Zlatý fond Českého rozhlasu. Odstranit to, co se odstranit dá, ale neporušit podstatu. Analogie: přemalby nástěnných fresek. Vylepšování až do téměř naprosté ztráty původního díla.

    OdpovědětVymazat
  3. Kocoure, přesně tak. Dál to lze jen zkurvit. Ve focení je zásadní prvotní kvalita fotky. Ne "nějak to cvaknu a pak si s tím pohraju na počítači". Tímhle jsem prošel a ještě procházím. Spousta nakropených fotek, které upravím. Prdlajz. Spousta na hovno fotek, které na hovno zůstanou. Největším přítelem fotografa je koš. Největším nepřítelem je on sám.

    Znovu připomínám výrok mého strejdy : "Ty to budeš tak dlouho vylepšovat až to úplně zkurvíš."
    Tohle univerzální varování by mělo být všude vyvěšeno.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak pozor "zkoušel i silikonovou vazelínu, silikonový olej, mix obého" nevhodné na mazání kovů, lehce se zadře, pouze na plasty!
    Namaž si závěr M98 a uzavři s nábojem v komoře, pak už jen palice nebo rázové kladivo na kliku závěru, zatím jsem "mazalům" vždy pomohl, říkám záměrně zatím, nic není věčnější než touha po dokonalém mazu, že, ehmehm.
    4P

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, silikon bez aditiv je nevhodný na běžné mazání barevných kovů, hlavně hliníku a jeho slitin. U zbraní jsou navíc extrémní poměry. Používá se například na některé díly Tetragun s teflonem. Jenže narušuje některé plasty a to u věcí na kterých kutím by byl malér. Silikon na plasty samozřejmě ano a ještě lépe s teflonem. Pro univerzální použití jsem v prodejně ložisek koupil silikonové mazivo s teflonem, je výborné. Samozřejmě že kvér nutno mazat tím čím se mazat má. Ostatně mazání je věda. Některé součástky musejí být prakticky suché, protože jakékoli mazivo lepí a chytá se na ně prach. Typicky to vypínací tykadlo gramofonu. To samé platí o leštění. Snaha o dokonalou funkci vyleštěním může mít zlý následek. Porušení funkce nebo zadření, prakticky svaření. Působí molekulové síly a kousne se to jedna radost. Také pozor v elektrotechnice. Silikonový olej může být problém u silových kontaktů. Koronový výboj, vzniknou silikáty a už to nekontaktí. Nevím jak to je s použitím u nízkoúrovňové signálové cesty, ale i před tím jsem byl varován.
    Co ale maně sháním je vysoceviskózní adhesívní mazivo pro otáčivé a suvné díly. Vedení hřídelů potenciometrů, pro tlumení zdvihátek,okuláry a točítka optiky.... Způsobující brždění a přijemně vazký chod.

    OdpovědětVymazat
  6. Mazání je věda, která se pochopit nedá.
    Já používám jen několik druhů maziv, je třeba vědět, na co se třeba používá silikon (do horkých míst, nejčastěji jako médium pro přenos tepla - pod tranzistory či IO), parafinový olej (při navlékání bužírek a hadiček - nenarušuje gumu), mazivo s teflonem nebo grafitem (na extrémní tlaky a mezi PH a kov - třeba samořezné šroubky do umělé hmoty. Nenamažeš . opo tgřech rozebráních už nemáš v PH závit), vazké mazivo (mazací tuk A-00 čili kolomaz) je vhodné na součástky, které se po sobě pomalu šoupou a u běžné vazeliny hrozí, že se vytlačí z míst, kde má působit, jemný a hustý olej atd., atd.
    Inu mazání je věda, která se pochopit nedá - ale dá se naučit metodou pokus a omyl. Někdy ten omyl bývá docela nákladný. Ale zato už nikdy nezapomenete, že tohle se nesmí . A leckterá moderní maziva jsou jen drahá, jejich účinnost jen stejná, jako u těch levných. Například sprej na řetěz u motoběžky. Má nádhernou nádobku pod tlakem - a když jsem s ním namazal i bowdwen olynu (podle návodu!), tak nejezdil o nic lépe, než před namazáním. Po použití hustého motorového oleje (hnusná práce s injekční stříkačkou) najednou váznout přestak a plyn se vracel, jak má. Rozdíl v cenách - 1:150.

    Oni i cyklisté asi mají své klany. Obdivuji na netu bicyklové součástky, kde je udaná i jejich váha i ve zlomcích gramů. A ty, které jsou o několik gramů lehčí jsou i násobně dražší. Protože jezdit na kole, které je o deset deka lehčí než jiná kola asi musí být úplně jiný požitek. A pochopitelně - firma. Ta musí být vyvedena vždy a barevně.

    Čili: snobi jsou ve všech oborech a obchodníci to moc dobře vědí..

    [;>D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, dověděl jsem se, že je i gramofonový olej. Z Německa. Náležitě drahý. Představuju si tu rafinerii na gramofonvý olej...
      Sud standardního maziva za standardní cenu, pumpička a stáčení do mrňavých lahviček za highendovou cenu.
      Vzpomněl jsem si jak Švejk pro feldkuráta Katze kupoval olej na poslední pomazání. Konopný olej č. 3....Pravda, za standardní cenu konopného oleje č. 3.
      Tuk A00 znám, je to hiostorický hnědý fujtabl. Ten co potřebuju, je daleko viskóznější a přilnavější. Má tu úžasnou vlastnost, že při jeho brzdivost se zvyšuje s rychlostí pohybu. Vytváří příjemný chod objektivů, okulárů, točítek a táhlíček.
      U gramoramínka zákys, myslel až promyslel. To co jsem považoval za zbytek závitu zalomeného šroubu, co jsem odvrtal a v díře vyříznul závit, nebyl zbytek zalomeného šroubu pro štelování tuhosti uložení vnitřního závažíčka pro nastavení antirezonance, ale plastový trn se závitem pro přišroubování koncové estetické krytky, která mohla být jednoduše přilepena. To, že to nefunkovalo a nedrželo nebylo že něco prdlo, ale proto, že to štelování tam není. Že se to jednoduše rozlepilo a že to jde jednoduše slepit. Tak do vyříznutého závitu zapepím kousek závitu ze šroubku a tím to uvedu do původního stavu. I když bych to mohl jednoduše přilepit, jinou funkci to nemá než aby to drželo. Ale když to bylo na závit, tak...No a jak na to koukal napadlo mě, že kdybych tu vnitřní pastovou osičku, kterou jsem považoval za odlomnenou od závitu nahradil kovovou osičkou se závitem, bylo by to nejen rozebírací, ale dala by se i šetlovat tuhost uložení vnitřního závaží a tím i rezonanční frekvence. Připadá mi, že ta ozdobná koncovka se závitem pocází z nějaké unifikované řady, a že její vyšší typ to štelování měl. Protože proč jinak ten závit. Zbyečná výrobní komplikace. Ovšem je to Dual. Německý.

      Vymazat
  7. Tak to je on, závity dalekohledů a pod : http://zgw.by/en/products-and-services/current/grease-lubricants/item/155-ciatim-201
    Barva, hustota, vlastnosti OK
    4P

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkné, to je přesně to ono, co občas potřebuji. Kde se dají koupit asi tak tři gramy? (To je pro mě zásoba až do smrti.)
    Padá mi totiž zoom u zrcadlovky, když fotím něco svisle, musím zoom lepit kobercovkou, aby nevyjel na maximální ohnisko.
    Kdo poradí kde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pošlu faxem?
      4P

      Vymazat
    2. Mailem ps. Je na horní liště. Ď.

      Vymazat
    3. Tak jsem to zkusil faxem, zasvinil jsem si ho celej, ani namazat horní lištu nepomohlo, tak že tak.
      4P
      PS.Je to žert, stará dobrá pošta, ta to dovede.

      Vymazat
  9. Ale na A-00 nedám dopustit. Střelku zámku u režie mazali kolegové vazelinami s molybdenem, s tuhou a bůh ví čím - vždy za čas začala váznout a dveře se nedaly tiše zaklapnout. Očistil střelku, potřel A-00.
    Dá se teď odejít z pracoviště potichu. Už čtyři roky.

    OdpovědětVymazat
  10. Koupím také. To by mělo být přesně ono. Takové krásně vazké mlask. Sametový chod po namazání doslova cítím.

    OdpovědětVymazat
  11. Klasický gramofon, s tím jeho nostalgickým popraskáváním, je krásnou připomínkou nádherných časů, kdy nám bývalo o dost míň, ať už tou přehrávanou hudbou, nebo tím krásným popraskáváním, je to cosi svým způsobem nepopsatelně nádherného.

    Nicméně pakliže mi paměť neklame, tak z konce 80-tých let nebo začátku devadesátých let, zhruba z doby, kdy se začaly objevovat první mechaniky na CD-ROM, který šly zaplatit, si mlhavě pamatuji jakousi zmínku o zařízení, které přehraje gramofonovou desku tak, že jí přečte laserem a tudíž se jí mechanicky nedotkne, nepoškrábe jí, atd, atp, a dokonce ani trocha prachu není na závadu. I zkusil jsem tedy trochu pohledat, jak to nakonec dopadlo. Něco jsem k tomu vyštrachal, ale ani použitá zařízení se za rozumné peníze pořídit nedají:

    http://elpj.com/

    Škoda, protože jako nápad mi to přijde velice elegantní a zajímavé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ján zase pamatuji, jak nám v Gramofonových závodech v Loděnicích u Prahy předváděli videodesku s mechanickým čtením. Ryla se normálně jako klasické LP, ale pomalu, z magnetického záznamu, ale přehrávala rychlostí 50 otáček za sekundu a hrot (hloubkový záznam) který vypadal jako malilinkaté rádlo od pluhu hýbal s keramickým měničem a po zesílení to šlo rovnou do TV. Dala se přehrát asi stokrát než se začala viditelně deformovat drážka. Výhoda byla láce kopie, celá technologie shodná s výrobou jako LP a jednoduchý přehrávač.
      No - neujalo se.
      Technika navymýšlela spoustu slepých cest...

      Vymazat
    2. Kocoure, záznam na té desce byl černobílý a nicmoc kvalitní. Zkoušelo se více systémů. Mechanický, magnetický, kapacitní, optický viz laserdisc. Ten s velkou slávou než dost brzy odešel mezi ostatní točící média. Také čtvercový formát jako stará skleněná fotodeska nad kterou se posouvalo raménko. Poslední z točidel je blueray. Budoucnost je netočivá.

      První setkání s CD bylo úžasné. Ticho a najednou brilantní hudba. Oproti tomu vše ostatní bylo kdesi dole. V těch začátcích v nadšení z možností nové technologie byla ještě snaha z ní vydolovat maximum včetn ědynamiky. Tomu odpovídala kvalita nahrávky. Nynější hlavně reedice analogových nahrávek, nejde-li o audiofilskou edici jsou mizerné. Pak je snadné svádět to na CD.

      Včera jsem slepil mnou pokurvené protizávaží. Výsledkem je původní stav. v pořádku. Akorát nechápu, proč to jen estetické zakončení, které šlo jednoduše přilepit, bylo nšroubovatelné. Bez jakékoli funkce. Aktuálně řeším vložku a jehlu. Jestli se starou Dual bude spolupracovat jehla z nového Ortofonu OM10. Mechanicky to sedí. Nejdříve o víkendu, jde na mě nějaký nádcha, škrábe v krku. zase jsem narazil na to jako úžasný je Garrard, třebaže má mezikolo. A že....No. Jako bych ho neměl. Kdybych nebyl tak přehnaně zvědavý a hravý, mohl jsem si ušetřit práci a být v přesvědčení, že je to audiofilský Rolls. Což není. Akorát pěkně vypadá. Funguje jak má, hraje dobře, ale vibrace od motoru se přec jen přenášejí, třebaže předloha i mezikolo jsou vybroušené tipťop. Až si říkám, že jsem blbý pedant a blbnu místo toho abych se věnoval něčemu užitečnějšímu.

      Vymazat
  12. Ono to není jenom o principu jako takovém.

    Ty principy se totiž, kromě jednoduchosti / složitosti a tedy různé poruchovosti liší i rychlostí přístupu k danému místu záznamu. Pro domácí použití nepříliš důležitému parametru, pro profíky jedním ze zásadních. Kilometr pásku se přetáčel kolem dvou minut - pásek běhal v průměru třicetikilometrovou rychlostí (ke konci až šedesátkou) a bylo-li potřeba něco ke konci pásku nebo se vrátit na začátek... Nehledě na setrvačnosti a problémy při brzdění. On ten čtvrtpalcový pásek nemá nekonečnou pevnost.

    LP, CD či MD umožňují čtení napříč! stopami a hledání je o víc než dva řády rychlejší. Zase se ale musí zajistit sledování stopy a jednoznačnost nastavení stopy zvolené.

    Paměti - ty čtou na základě zadané adresy a je jim do značné míry lhostejné, nakolik je záznam fragmentovaný - což například nebylo jedno minidisku, který občas nestíhal a po editaci bylo někdy nutno přepsat záznam na čisté medium.
    HD se sice točí, ale stíhá i hodně fragmentované záznamy přehrávat bez problémů.

    Principiálně nejhorší záznam (z těch prakticky použitelných) byl DAT. Malinké video - hodinařina, složité obvody na sledování a navazování stop nemohly vynahradit rychlejší hledání posuvem napříč šikmé stopy. Tohle jsem do "ostrého provozu" nepustil právě z důvodu velké složitosti. I když jsme DAT-ky používali jako přenosné strojke na zájezdy. Přece jen - ta kvalita.
    CD jsem nezaváděl zase proto, že jakákoliv změna na vysílacím mediu znamenala přepalování celého kotoučku. Obrovské zdržování během procesu studia. A nízká trvanlivost optického záznamu. DVD se musí cca co deset let přepálit na nový materiál. ¨Jinak nepomůže ani trojitá archivace. Odporné - kdyby tak museli archiváři přepisovat uložené knihy... [;>(

    Ale na druhé straně - kolik z těch záznamů opravdu stojí za "zachování pro budoucí generace" že?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. DVD a podobná „havěť“ se dá s odpovídajícím softwarem přečíst do souborů a pak z nich zase přehrát, nebo i vypálit. Protože ten přehrávací software je svobodný MPlayer, případně nějaké jeho klony jako VLC, tak nejlepší je nadělat z DVD BD a další havěti soubory a ty skladovat na úložištích. Je to rozhodně méně náročné na čas a nervy, než to pořád přepalovat z média na médium, nehledě na to, že za chvíli třeba taky nepůjdou sehnat :-)

      Vymazat
    2. A ano, výmaz a zapomnění jsou milosrdné vhledem k vynaloženým prostředkům a času, takže ani na ně není radno zapomínat.

      Vymazat
  13. Draku zajisté,
    už to je provedeno. Ale náš DVD i CD archiv vznikal v době, kdy disková pole byla něco pro velké a bohaté podniky, ne pro náš Ústav s cca 600 zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že páni umělci stále chtějí tenhle formát, je materiál uložený ve formě autorizovaného DVD na obou serverech odkud se taky podle potřeby vypaluje - a pohotovostní kopie je fyzicky na archivním DVD.
    Snažím se překlopit videozáznamy na .mp4 v HD rozlišení, ale můj stávající šéf se k tomu nemá. Archiv audio se mi podařilo založit ve formátu .mp3 takže už je tak vedený. Přechod k .flac-u pro vzácné snímky mi taky neprošel.
    Jsem nejstarší ale zdá se mi někdy, že nejpokrokovější - což je ale dost průšvih, nemyslíš?

    OdpovědětVymazat
  14. http://www.ebay.com/itm/Lubricant-Ciatim-201-rus-201-Lubrication-radio-equipment-/271170524766 zde je mazadlo možno objednat v "malém" troch se to prodraží, ale když bude několik zájemců a kumulovaná objednávka tak to jde. Pěkný den přeje EK
    4P

    OdpovědětVymazat
  15. Psal jsem už včera, jenže plechovka v důsledku mé blbosti to sežral. Hnusná viróza, ještěže polevuje.

    Gramec hraje. Do vložky pasuje jehla k nynější řadě Ortofon. Tak jich budu mít víc, protože už mám objednánu náhradní z druhovýroby. Vyzkouším. Možná, že nakonec koupím jehlu originál Ortofon OMB 10 nebo dokonce 20. Zkoušel desítku z vložky z Garrardu, jenže ve sklepě došla k úhoně. Tak stehně potřebuju novou tak jako tak.
    Ovšem zákys je přehazování rychlosti. Řemínek prochází plastovou kulisou ve tvaru ležatého U. Aby došlo k přesunu, je nutné aby kulisa přeskočila jak mžikový spínač. Je z několika dílů a vinuté pružiny. Je to proto, aby se řemínek v tom U nestačil stočit na plocho. To vyžaduje nutnost přesného seřízení a vědět co nemazat a co a čím namazat. Byl upozorněn, že tahle typová řada je náročná na seřízení. Proto jsem ramena kulisy provrtal a U uzavřel příčkou z injekční jehly. Tvoří zámek podobný zámku regulátoru ve kterém kmitá vlásek hodinkové setrvačky. Mezera je taková, že řemínku nedovolí se stočit a řemínek se po přehození nedotýká kulisy. Naštěstí jsem mezeru odhadnul dobře, je tak tak, bylo náročné kulisu nastavit tak aby se přehozený řemínek nedotýkal. Funguje to výborně. Akorát napřed je nutno osadit talíř, na řemenici nasadit řemínek, provléci kulisou a pak nasadit příčku. Snadné, ale pro běžného zákazníka komplikované. Kulisu mohli udělat jen částečně uzavřenou aby se řemínek dal provléci, jenže neudělali. Poslední "závadou" je, že po přehození je nutno každou rychlost jemně seřídit. 45 je rychlejší. To bylo od počátku. Šlo by obrousit průměr řemeničky, ale byla by to piplačka spojená s nějakým rizikem. Nevím proč to neudělali přesně. Po doštelování, od toho tam je, to točí dost přesně. Nejspíš nepokládali za nutné to řešit, potřeba přehazovat rychlost není častá. Stroboskop nepatrně houpe, o zlomek dílku tak jako u jiných gramofonů s takovým pohonem. Garrard to dělá také, ve zvuku to není poznat.Jinak večer, jinak přes den. Talíř má setrvačnost, doutnavka ne, síť neběhá přesně, je vidět, že se to hádá. Je zajímavé, že když na ose rovnoměrně přibrzdím talíř, kolísá to ve stejném rytmu. Pomalejším než točí motor. Talíř sám v ložisku běží výborně. Možná nepatrná nepřesnost na vnitřním bubnu pro řemínek. Napadlo mě změkčit pohon jednoduchým předřadníkem, třeba kondenzátorem nebo žárovkou. Gramofon je asi dvacet let starý, motor asi ještě není na 240V. Má kroutivou rezervu, rozběhl by se, odhaduju že i při 160V. Lépe by se uplatnila setrvačnost talíře. Není příliš těžký, má něco přes kilo.
    Mám i síťový filtr, jen ho musím někde vyhrabat. Možná že dojde i na předřadník. Kondenzátor, nebo spíš žárovku nebo trafo. Kdyby bylo z 240 na 160V. Žárovka funguje i jako primitivní stabilizátor. Musím kouknout na štítek motoru a podle toho odhadnout parametry. To jsou okrajové starosti. Hlavně že gramofon funguje jak má.

    OdpovědětVymazat
  16. EK díky za tip !!

    Schumachere, mám objednat dvě pixličky toho fujtajblu na závity v objektivech a podobné věci nebo bude stačit jedna pro oba?

    Vzpomněl jsem si, že podobný problém jako u normálního objektivu pro C D7 mám i u hvězdářského dalekohledu. Tam hodlám běhen zimy přičinit nějaký čip, abych se mohl ne Měsíc koukat přes monitor

    - Přesto, že celá věc je na trojnožce, kde by mohl být umístěný těžký kulomet, tak se při drbnutí do okuláru roztřese. A taky by se hodilo mít možnost něco vyfotit.

    - Je zrcadlový (reflektor) s ohniskem 1 200 mm a je to docela výkonný teleobjektiv na ptáčky. A prakticky bez barevné chyby. Toho by se dalo využít. i když fotit z ruky asi ne - ono to váží cca patnáct kilo.

    Že to ukazuje vzhůru nohama nijak nevadí - zavěsím si monitor u PC taky stojanem nahoru a bude... [;>)))

    OdpovědětVymazat
  17. Kocoure, dík, objednej dvě, jsem mazavka.

    Lepší než vymýšlet čip do objektivu, nějaké kamerové kity jsou za přijatelnou cenu, ale obraz tomu odpovídá, než bastlit tohle, lepší by byla montáž pro foťák, třeba pro zrcadlovku, jestli umí live view, předpokládám že ano. Předpokládám, že budeš chtít fotit. Pro tohle je to nejlepší možnost. Mít tak kvalitní dalekohled, neváhal bych. S možností montáže se počítá. Ostatní hvězdáři poradí. Napřed jsem se lekl, že ne ohnisko, ale průměr. To bys měl Ondřejov :-) Co, měsíc, jestli to nemá chromatickou vadu, zkusíš měsíčky Jupiteru a Saturn. Něco by mělo být vidět. A Mars s polárními čepičkami.

    OdpovědětVymazat
  18. Já se z toho potento. Testoval gramofon na hluk pohonu, s volume a basy naplno abych slyšel jak to hlučí a subsonickými frekvencemi, které lezly naplno jsem doslova vypálil reproduktory. No, divil jsem se, že když do šasi drobet drcnu, že zesilovač udělá cvak a zapne ochrana. protože zesilovač je to velmi blbovzdorný. Jenže ve špičce dá stošedesát wattů a repro mají nominál pět wattů. Dá rozum, že tohle dlouho nemohly vydržet. Což o to, zuhelnatělé přívody k membráně se dají vyměnit, téměř ideální náhradou je pletené lanko na odsávání cínu, jenže u jednoho repra to vzalo i cívku. Tak jsem v GME objednal širokopásmová repra Monacor, mělo by pásnout s minimální úpravou. Jenže je to úzký profil a nevím kdy je dodají. Mám v plánu koupit bedýnky i pro sebe, regálové dvoupásmovky a jak jsem se tak pídil jak a které, narazil jsem na mrňavé dvoupásmovky Magnat za necelé dva a půl tisíce. Kdybych se rovnou vyprdnul na opravu a koupil je, ušetřil bych si spoustu časových transakčních nákladů. Z principu budou hrát daleko líp než ty jednopásmové teslácké koule. Tchyně dostane Magnat, nechce nic velkého, já si, jestli přijdou repro budu hrát na tohle dokud si nevyberu něco co by se mi hodilo. kdybyste někdo věděl o dobrých, opravdu dobrých regálových dvoupásmovkách zhruba do deseti tisíc....

    OdpovědětVymazat
  19. Každý jednou někdy poničil repro.][;>)))
    Kolega tak jednou "vypištěl" tlakové výškáče u 4 ks velkých boxů JBL. Zapomněl potlumit výstup generátoru klouzavého tónu - a ta repra byla "o několik zdí dále".
    Ale našel se machr z bývalé Tesly Val.Mez., který podle dvou zbývajících kusů vyrobil kmitačky nové, snad lepší než ty od Lensinga. A nestálo to kolegu ani dva a půl tisíce. Ale posměch kolegů byl horší.
    Výkonová rezerva na PA je moc fajn. ale je třeba s ní počítat.

    K novým bedničkám. Dovolím si poradit sedlácký postup: nejdřív ne bednu poklepat ze všech stran kloubem. Pokud je odezva minimální, asi jako kdybys klepal na špalek měkkého dřeva, má smysl pokračovat v dalším zkoumání. Pak je důležité si pustit něco s extrémními výškami (triagl, dobře nahrané žestě, malý bubínek atd.) a kolem bedničku chodit, dřepat a vyskakovat na židli. Pokud se zvuk ve výškách progresivně nemění, lze pokračovat dále. Pak si tam nechat pustit disco a elektronickým kopákem a porovnat s dojmem téhož ve sluchátkách. Pokud je stejně tupý a úsečný, lze pokračovat v nákupu.
    Atd. - bylo by toho na dvě stránky. Po těchto sedláckých testech se můžeš zabývat takovými esoterickými věcmi jako je věrnost přednesu houslí, klavíru či symfoňáku.
    Jeden z nejhorších testů je ale obyčejný, dobře sejmutá mužský hlas - baryton nebo bas. Tam se poznají roztodivně napojená pásma výhybky i zákmity neutlumeného basáku. Proč, to nevím - asi to souvisí s tím, že hlas má člověk opravdu dobře naposlouchaný.

    OdpovědětVymazat
  20. To jo, takové festovní bedničky navíc s charakteristikou od 100Hz (spodek je vždycky problémový, ale i tam dobré) jako podle pravítka jsou za víc než pětinásobnou a vyšší cenu. Mně stačí aby to "pěkně" hrálo bez zásadních nedostatků. Zatím koupím gramopředzesilovač, kolem tisícovky, dám ho přímo do gramce a připojím na mikrosystém.

    OdpovědětVymazat
  21. Je pravda, že každému Cikánovi se líbí ta jeho Cikánka. S tím nic nenaděláš. (Jenom ji nesmí vnucovat jako normál krásy hloupým gadžům. [;>)
    Je pravda, že když není dobrý mikrofon a reproduktor, nic mezi tím to nespasí.
    Mikrofon bývá dobrý, starají se o to jiní. O repro se člověk musí postarat "cikánským" způsobem sám. Musí se mu zvukově líbit.

    Dále viz výše...

    OdpovědětVymazat
  22. Tak jsem koupil reprosoustavy. Reprosoustavičky Magnat. Akorát do police. Dvacet tři na výšku, třináct na šířku, dvacet na hloubku. Vnitřní objem zhruba čyři litry. Uzavřené bez bassreflexu. Větší téhle značky jsou známy charakteristikou bum-cink. Tyhle jsou ehm-cink. Sice se velmi snaží, jakési náznaky tam jsou. O chvějivém basu ani zdát. Po celovečerním trápení rozcvičováním na nízkých frekvencích se zdá, že drobet lepší. Jako příposlech pro nahrávání jsou použitelné. Základní provozní potřebu jsem uspokojil. Když připojím MP3 přehravač a na ekvalizéru zesílím basy, sáhnou si až na dno a něco vyloví. Ovšem membránka devíticentimetrového středobasového reproduktorku div že nevyskočí ze závěsu. Koukal jsem, že by šlo upravit o zadní bassreflex, tedy bassreflexíček, některé soustavičky ho i mají. Na netu našel podobně malé jen nepatrně větší, při znalosti skutečných rozměrů změřil a přepočítal průměr nátrubku, z něj plochu, přepočítal a snížil pro trošku menší objem. Vyšel průměr 36 mm. Kouknul na net na různé návrhy a výpočty, zhruba to odpovídá. Pro 35 mm délka asi 118 mm na 70 Hz. Pro těch 35 mm našel laditelný nátrubek. Zdá se že to by šlo. Jenže kam ho dát. Místo akorát vzadu, dává se tam. Jenže na netu našel příklady a ne u levných výrobců, bedniček s vyústěním dospodu. A tyhle na spodku mají zašroubovací nožičky do kovových matic. To znamená, že se dá nastavit výška mezery a tím v nějakých mezích ladit bassreflex i tím způsobem na konkrétní podmínky. Realizace by měla být jednoduchá, prakticky není co zkazit. V nejhorším díru na spodu, kd enebure rušit, lze snadno zaplnit. Ale to předpokládám, že nebude třeba, k nějakému posílení projevu na spodku bych se uchometricky maje i generátor, měl dobrat. V souvilosti s tím ně napadly různosti. Například, že bassreflexový nátrubek nemusí být dovnitř. Že malou bedničku lze umístit na vysoký trubkový stojan vyfukující dospodu. To se mi nehodí, kvůli tomu nekupoval, ale když už ty díry tam budou, nedá mi to abych rourou od luxu nevyzkoušel co to udělá. Ostatně roura nemusí být ani rovná a pevná. Co třeba napojit hadici dostatečného průměru... Slyšel jsem i slušně hrající sloupkové soustavy s takovými malými reproduktorky, jenže do velkého objemu. Zkusím ten bassreflex, je to levné a ne pracné. A když už, tak jen ze zvědavosti vyzkouším. Samozřejmě, že časem dojde na dospělé soustavy. Tyhle před Vánocemi jsem plánoval pro tchyni, jenže nebyly. Každopádně hrají lépe než ty kulové. A lépe, ve vokálech než z mikrosystému Nakamichi. Ty se sice obdivuhodně snaží, kdesi na spodku jsou na první náslech hutnější, jenže jde to trochu jako ze sudu. Zkoušel jsem na Tvé nahrávce, která se ukázala jako výborná testovací. Nové bedýnky mají podání vokálu daleko věrohodnější. Kupodivu přenesou i Wagnera. Sice je to ušlápnutý Wagner, ale poslouchatelný. S volume trochu víc vytočeným i toho spodku je víc. Nechci přehánět, abych si nakonec nezavzdychal "Když z beden stoupá dým..." Objednám nátrubky, o výsledku podám hlášení. Hlavně, že jsem o kousek pokročil. Ještě porovnám přenoskové vložky. Původní vložka Dual (Ortofon) nemá půlpalcové uchycení, na standard bych musel předělat skořepinu. To se mi nechce a tak připojím další gramec a porovnám nový Ortofon a Shure, jestli má význam to řešit nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  23. Krutě závidím Schumachere ty tvůrčí záchvaty. Tu prohlídku továrny na čokoládu.
    To je (mimo jiné) i mé mládí. Tak dlouho člověk hledá ideál, až si koupí jednou "dvouhektolitry" a ohromuje své známé. Pak těch beden slyší víc a víc, exoty z hliníku, z betonu, z plexiskla z lepenky, basreflexy, vysokozdvižné, mnohomembránové...
    Bojuje s cenou, vzhledem , pověstí značky - až nakonec dostane do ruky normu, která určí, na co je třeba poslouchat, když chce být "standardním studiem" a je vymalováno. Zvykne si a oceňuje, že když dělá třeba v Praze totéž co doma, tak to zní opravdu hodně podobně.

    Hledání světlých zítřků přenechávám politikům a ideálu umělcům.


    MM/OT: Budu na zakázku točit divadlo na svou zrcadlovku CANON. Trochu se klepu, aby technika neselhala a aby záda vydržela. (Ale ano, přiznávám, jde taky o ty prachy. Nemám jistotu tolika zakázek, abych na to kupoval kameru za 400 000.-)

    OdpovědětVymazat
  24. Kocoure, však to je také důvod, proč si rovnou nekoupím "dokonalé bedny". Neměl bych důvod se v nich hrabat. I když nějaký bych si určitě vymyslel. Jak se znám. Tobě by se hodilo něco jako audiomaringotka. Mobilní studio.
    Potřeboval jsem zjistit jak se vejde roura, jestli má význam se pídit. No a při té příležitosti jak je to uvnitř uděláno. Vzadu vanička s terminály, na čtyři vruty, odšrouboval, vyklopil, koukám, pokesla mi brada, skřínka ne z dřevotřísky ale mdf, sie jen 12mm ale fest, k vaničce rovnou tišťák s výhybkou, dobře čistě provedeno, U středobasáku magnet jak hrom. A jak měl rozděláno, nápad jak to bude hrát s dírou vzadu. No, to byl šok. Bedna se nafoukla. Zjevil se sametový bas. Nejvíc při půl vyklopenu. Pěkně to funí. Bedýnka je ve regálu jen o tři cm vyšším, hlubokém asi 40cm. Nějak se to kombinuje. Brada mi poklesla na doraz. Poslouchám sametový alt Diany Krall. Dobré. Netvrdím, že dokonalé, nemám možnost srovnání, neměřím, ale příjemné. I Wagner zespodněl a Puccini ztělnatěl aniž ztratil. To jsou věci... Určitě někde je boule a je to rozházené, ale příjemně se to sešlo. Proměřil, roura se vejde odspodu, objednám, vyříznu, zasadím, vyzkouším. Jestli se to povede aby to hrálo alespoň jako tohle provizorium, bude to příjemné. To jsou mi věci...

    OdpovědětVymazat
  25. A držím palce k točení.

    OdpovědětVymazat
  26. Mám jeden návrh. Uměle se dá zvednout rezonance bedny tím, že se naplní takovou tou bublinkovou fólií. Nic to nestojí, dají jakémkoliv obchodě, kde se do toho balí třeba sklo nebo elektronika. Lepší, než čedičová vata v pytlíku. A je to v případě neúspěchu jednoduše vratné.

    Ony ty moje Genelecy mají totiž na basáku zpětnovazební cívku - elektronickou náhradu většího prostoru. A stejně jsou to basreflexy. Jenže do 42 Hz a dost. Pak už se jenom plácá membrána a slyšet není nic. Ale ono pod těch 40 Hz jdou stejně jenom varhany - a zemětřesení. [;>))

    OdpovědětVymazat
  27. V bedně je syntetické rouno. Na konci ledna mají dorazit bassreflexové nátrubky o ploše otvoru podle dokumentace 6,6 cm2, dlouhé asi 120 mm, kónické se zaobleným vyústěním aby to tolik "neprdělo". Podle odhadu by měly fungovat, doladit se v krajním případě dají přiucpáním. Budou vyfukovat dnem bedny do mezery vymezené šroubovacími nožkami. To je další štelování. Mělo by to funovat, odkouknul od bedniček Wharfedale akorát mezeru nemají štelovací. Až se s tím budu hmoždit, jestliže budu mít fólii, vyzkouším.

    OdpovědětVymazat
  28. Snad bude i takový basreflex fungovat. Základní princip basreflexu je sice fázový souhlas, který vzniká zpožděním při dolním mezním kmitočtu skříně - cca 1/3 oktávy, ale třeba se ty vlny opravdu sejdou. Je na to spousta matematiky, ale někdy to podle ní nefunguje. A někdy ti to funguje i bez ní. [;>)

    OdpovědětVymazat
  29. Bude fungovat, akorát záleží na jeké frekvenci se to sejde. Kouknul na tet na podobné soustavy, na nějaké výpočty a vychází mi to že mi to vyjde. Pro průměr roury 30mm pro frekvence 60-80 Hz vychází 83-37 mm, pro 100 Hz 15, to už je tloušťka stěny, odpovídá otvoru po povysunuté vaničce. Takže bude fungovat. Akorát zatím nevím jestli odspodu nebo odzadu. Odzadu to má výhodu prostoru pro pokusničení. Zvážím až dostanu trubku.

    OdpovědětVymazat
  30. Bassreflex je hotový. Kruhovou pilku měl na výběr 4O a 50mm, vnější průměr nátrubku na napasování 48mm. Vyříznul 40, bylo to o fous víc, ještěže jsem neřezal 50, musel bych vyfutrovat. Bylo mnoho pečlivého pižlání pilníkem na potřebný průměr a aby díra byla kulatá. Zdařilo. Vrazil nátrubek dospod. No... Že by se to rozbasovalo, to ne. Jakýsi náznak hluboko na spodku. Rozebral, vyndal nátrubek, nechal jen díru, sestavil. No...jakýsi huk dost nahoře. Vzal pěnovou trubku co se používá jako izolace na vodoinstalaci, kdybych ji použil rovnou jako nátrubek bylo to jednodušší, levnější a hlavně rychlejší nehledě na to že při té láci se se s ní dá úžasně experimentovat. Bedničky otočil vzhůru nohama a začall zkoušet různé délky. Vtip je v tom, nátrubek nemusí být dovnitř, ale že může být ven. Vzal měřící gramodesku kde je 80 Hz (měřící cédéčko se mi nechtělo hledat), něco se dá poštelovat na gramofonu, a zkoušel různé délky. Délka nátrubku mi vyšla asi 6 cm, v mezích výpočtu. Odpovídá to délce, kterou jsem vyšpiónil u bedniček podobné velikosti. Zkusil různou hudbu, plus mínus nejvíc to dusalo a funělo při téhle délce. Nátrubek jsem patřičně zkrátil, lehce nastrčil a zkoušel samotný, nastavený pěnovkou, pěnovku různých délek,co hraje nejlíp. Uchometricky delší ani kratší nebylo lepší. Tak jsem to tak nechal a nátrubky zarazil nafest. Fungují, basy jsou sytější. Jako by se bedničky nafoukly. Víc z nich nedostanu, bassreflex není zázračný. Akorát při jeho zkrácené délce by se vešel konzervativně dozadu, mohl bych víc experimentovat. Takhle jen s různou délkou nožiček, ucpávkami a vyfutrováním další trubkou. I tak lze. Na druhou stranu, nátrubek mohl být i shora. Když bedničku otočím, na nátrubek položím vatový tampón a pustím Steamboat Stompers, skáče do rytmu jako živý. Pěkná vizualizace. Zdá se mi, když uříznutou části vyfutruju nátrubek uvnitř, že basy maličko zpevní. To znamená, že jsem ho mohl nechat asi o centimetr delší, odhadem. Přesné vyladění je náročné a vyžaduje dlouhodobý poslech. Zhruba jsem se trefil a je to doladitelné v potřebném rozsahu. Uměl bych to řešit lépe, ale u těhle bedniček by to bylo zbytečné. Navíc poslechový prostor není dostatečně zatlumený. Proto stačí, že bassreflex splnil účel a hraje subjektivně lépe. Porovnám až budu mít s čím porovnat. Základní účel to splnilo. Hudba je poslouchatelná, zvuk k filmu je úžasný, impresívní, jako by šel z projekční plochy. Psychoakustika funguje úžasně. Stereo naprosto stačí, netřeba "domácí kino" 5.1 a podobně.

    OdpovědětVymazat
  31. Je to fajn, když se něco povede.
    Nicméně studená sprcha: je to opravdu subjektivní. A platí to asi jen pro daný poslechový prostor. Ale neznamená to, že chci bez příčiny hanět cizí práci.
    Ona ta "subjektivita" je totiž podstatná. Je to pro poslouchání oblíbené hudby ušima, ne pro předvádění měřících metod.

    Příhoda z rané fáze mého manželství: Ženě se líbilo gramorádio ERUROFON. Mizerný gramnofon (to bylo jedno, stejně jsme měli asi pět LP) a mizerné reprobedny. FM rádio taky nic moc. Ale bylo to líbivé a cenově dostupné. Bylo mi jasné, že aspoň repra bude třeba vyměnit. Ale než k tomu došlo, stalo se toto: Ležel jsem tak na gauči, poslouchal nějaký popík nebo beat a do rytmu jsem bosou nohou kopal do vedle stojícího šatníku. Vešla má žena a pravila
    "No vidíš, že to MÁ BASY!"

    OdpovědětVymazat
  32. Kdyby mě to napadlo, mohl jsem ušetřit stotřicet korun a práci. Ano záleží na prostoru. A na hudbě. Diana Krall úžasná. Wagner se do nich přirozeně nevejde, je velmi velmi dietetizovaný. Tvůj referenční Puccini, ano, pomohlo. Ztělnatěl.

    V sobotu večer jsem zjistil drobný zádrhel u gramofonu. Obdržel s novým řemínkem. Drobet volnějším. Z toho neochota přehazovat na větší průměr řemenice pro 45. Komplikovaný mechanismus a řemenice si to nechytala. Dokoupený řemínek víc napružený, přehazoval, jenže o to víc houpal stroboskop. Chtěl jsem aby gramofon byl plně funkční, ne abych musel sundat podložku pro desku a přehazovat ručně. Jako bych musel přehazovat každých pět minut...Ale štvalo mě to i když jsem se snažil přesvědřit, že ruční přehazování je u hajendů standard. Vyzkoumal, že řemenice je příliš hladká. Neměl jsem ji leštit abych ji zbavil od starého začernění od řemínku. Snaha o přílišnou dokonalost leckdy škodí. Na nevyleštěných místech je z výroby pěkně matná. Aha. Vyndal šasi, vymontoval motor, odmontoval mechanismus štelování, sundal řemenici. Naštěstí na dva šloubečky. Ke smůle nepřístupnými bez demontáže motoru. Fajn. Nejlepší by bylo opískovat. Jasně, každý má doma pískovačku, to je běžná věc... Vzal jemný špičatý diamantový pilníček a řemenici lamelu po lamele (je z pružných lamel, dutá, otáčky se štelují shora kulisou zasouvaným kuželem, zdrsnil kolmo na řemínek. Jak z fabriky. Jenže jsem neměl poznačenou přesnou polohu na hřídeli, nasadil příliš dolů, tak řemínek drhnul o spolek zámečku přehazovačky. Vyndal šasi, odmontoval motor...o fous posunul nahoru...až to nedrhlo. A radši ještě o trošičku víc. Heuréka! Řemínek bleskově přeskakoval. Jenomže jak řemenice byla o fous víc nahoru, štelování rychlosti při přesných otáčkách pro rychlost 33 bylo na doraz na pomalo. Bez rezervy. Pro štelování o kousek do mínusu bylo třeba zvednout kulisu zamačkávající kužel. Jenže to už vybíhala z vodícího vedení. Řemenice musí jít o kousek dolů. Vyndal šasi....nandal šasi....Ještě o kousek...vyndal šasi...nandal šasi...ne, radši víc nahoru...vyndal šasi... Jenže štelování téměř na doraz. Co s tím...Vyndal šasi a kleštěmi o milimetr zvednul okraj vodícího otvoru v plechu krytu motoru. Nandal šasi...No sláva, funguje. Přehazuje, nedrhne, nekolísá, ve štelování je dostatečná rezerva nahoru i dolů. Motor je tichý že tišší už být nemůže z principu konstrukce. Olej z něj kape jak ze staré fordky, tak i z ložiska talíře. Kape na plastové dno škatule, tak ať kape. Kdo maže ten jede. Byla neděle ráno a akorát svítalo. Večer, když jsem jel manželze naproti na letiště, hučel jsem nevyspáním jak piliňáky.

    Ještě je k vylepšení, když zesilovač dám naplno a ruku přiblížím k vložce, v šumu je slyšet brum. Když se druhou rukou dotknu šasi, brum přestane. Šasi mám propojené se zemnícím připojením zesilovače. Brum prakticky nevadí, projevuje se za hranicí provozní hlasitosti a jen při manipulaci s ramínkem. Ale nemusel by být. Bere se zkrz to, že skořepina pro vložku je plastová, nemá stínění. Řešení bude jednoduché, vnitřní stínění skořepiny samolepící měděnou fólií propojenou s trubkou ramínka.

    Europhon, ano, kdysi jsem ho měl. Typ RK380 s kazeťákem. Dost šumícím. Gramofon s krystalovou přenoskou s dost velkým přítlakem asi 4 gramy. Jednopásmové ploché bedničky. Levné u nás draze prodávané zařízení.

    OdpovědětVymazat
  33. Pěkně se to čte. Je krásné být kutilem...
    Ale právě proto jsme od mechanických gramofonů dávali ruce pryč. Přetočit na 38,1 s Dolby a desku zavěsit do skladu. Později ještě naskenovat obal - už tehdy bylo třeba hlásit OSA, že bylo použito. Na právech jsme platili pár deseti/sto korun a měli klid.
    Pak jsem se dozvěděl. že ty částky si OSA vídceméně nechávala na "provozní náklady". Bylo by zajímavé, kdyby na ni nalítl nějaký kontrolní orgán - jestli ty prostředky, které dneska "krvaví" i z toho, že si někdo zpívá u táboráku opravdu rozdala všem autorům.

    Autorská práva jsou už dneska nějak přežilá. Jejich vymáhání je tak pracné, že autor už z nich skoro nic nemá. Jarek Nohavica to vyřešil: Dává své skladby volně ke stažení, je to vlastně takové "promotion" a vydělává jen na živých koncertech. Ty neokopíruješ! [;>) A je multimilionář.

    */ CD a DVD vlastně vydává jenom pro sběratele. A prodělává na nich. (Aspoň to tvrdí.)

    Vypalovaná CD byla poruchová (a pomalá), systém DAT nás téměř minul, MD byly o něco spolehlivější, ale kopie se dělala 1:1 - nikdo nevydal rychlokopírku, i když ji inzerovala jak SONY tak DENON. Když se MD několikrát editoval, záznam byl tak fragmentovaný, že se zřetelně zkracovala hrací doba a na některých aparátech trvalo věky, než se dané číslo rozběhlo. Věky = několik desetin sekundy - ale to je v opeře beznadějně pozdě. Nakonec i v činohře.
    Takže jsme přešli na karťáky. Zatím totální spokojenost. Nic se tam netočí a tudíž ani nezadírá, je to autonomní systém s jednoduchým programem a kopírování CF karet jde asi tak 300:1. V podstatě nekonečný počet změn, 100% zálohování. Jediné, co mě mrzí je, že v době, kdy jsem dělal "velkou karťákovou revoluci" nebyly k dostání profi playery s připojením na síť LAN. Pak by se změny na kartách daly dělat třeba z nahrávacího studia skoro v real-time.
    ===
    Někteří hrají z PC a z centrálního úložiště (soukromá rádia a ND Praha), ale když se jim "štósne" PC, tak produkce končí - v jednom kompu bývá několik přehrávačů a Windows. Jako časovaná bomba to úplně stačí.

    Teď myslím ani nemáme analogový gramofon - šéfík ho má patrně doma a dělá na něm kšefty (přepisy na flešky nebo CD). Ona ta funkce hlavního mistra zvuku není moc dobře placená. Mi ty prachy stačily. Ale to bylo před pěti lety... [;>)
    ===
    A podivení na konec: Ramínka na našich NC-410 byla zakončena hlavičkou ze stříkaného hliníku. Ten plast mě dost překvapil. Asi jiná série.

    OdpovědětVymazat
  34. Tesla nebyla tak špatná jak vypadala. Jenže kvalita produkce byla proměnlivá.
    Vzestup šedesátých let a snaha držet krok se světem zařízla normalizace. Jako všechno.

    Dual 506 tak jako ostatní řady má hlavičku plastovou a nevýměnnou. Ramínko je "low mass" s pružně uloženým závažím.
    Skořepina z kvalitního plastu je lehká. Ortofon pro Dual dodával lehké přenoskové vložky s nestandardním uchycením. Novější standardní Ortofon OM5, 10, 20 jsou od toho odvozeny a aby šly do standardních ramínek, mají vložené závaží. Naroti tomu pro dovážení standardních vložek, pro které byl adaptér, pokud byl, nebo standardní uchycení, podle modelu, muselo být hmotnější protizávaží. Kdyby byla k mání stavebnice gramofonu - korpusu s talířem a pohonem, mám pro něj legendární ramínko SME 6009. Jenže abych všechno vymýšlel a sháněl po komponentech a konstruoval, se mi nechce. Konstrukce pohonu kvalitního gramofonu s klasickým ramínkem není složitá, nejde-li o automat. Rozhodující je kvalita talíře a ložiska. Náklady řádově tisíců lze konkurovat nákladům řádově statisíců za nesmyslné na pohled omračující konstrukce. Talíř vysoký desítku centimetrů, poháněný třemi krystalem řízenými motory přes tři řemínky. Akryl, ušlechtilá dřeva, zlato, stříbro, snad i platina...
    Jednou ze základních částí je korpus. Dostatečně těžký, kompaktní, vzhledný,antirezonanční.
    Dřevo sice může vypadat skvěle, ale nemá potřebné vlastnosti. Kámen - mramor, žula, je levný, efektní, ale opracování je nákladné a hlavně doprava je nákladná. Keramika (výhodou je finální povrchová úprava), beton, plastbeton nemusí být drahé, ale doprava je nákladná. Proto bych pro stavebnici zvolil skořepinu z kvalitního probarveného plastu, s uzavíratelnými dutinami. Levná výroba, levná doprava. Jak zajistit potřebné zatlumení? Snadno. Suchý, například křemičitý písek si lze opatřit na místě. Nasypat, zašpuntovat. Nebo by stačila i voda. Nalít, zašpuntovat. Jak primitivní! Ale jak účinné!
    Tuze moc mě baví vymejšlet.




    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stačí nalít nemrznoucí směs do ostřikovačů.

      Co bych ještě vylepšil... Včera ještě vyměnil signálový kabel, klasickou "tkanici" s konektory v plastu za o něco kratší tlustou 50 Kč/metr. Opatřil konektory s kovovým pláštěm. Ze šumového pozadí při hlasitosti naplno se ztratil se i jemný brum. Je daleko menší při přiblížení ruky k přívodům k vložce ke skořepině. Tím se zabývat nemusím, při běžné hlasitosti není slyšet a při přehrávání není vůbec. Zddá se, že i celkový šum se snížil a zdá se, že je "měkčí", ale nemám pro to technické vysvětlení. Sice jsem koupil i samičky pro vyvedení signálu na zadek gramofonu a konektory pro druhý konec kabelu, ale nakonec jsem kabel uvnitř připájel na svorkovnici stíněnou plechovou krabičkou, bez původních nástrčných plochých konektorků. Až na ně a kvalitu kabelu, způsob připojení od výrobce je příkladný. Není důvod to měnit a komplikovat. Je to míň pracné, nemusím si lámat hlavu se stíněním výstupních konektorů na zadku gramofonu.
      Vývody z ramínka oba signálové a jejich země jsou připájené na svorkovnici přišroubovanou na šasi, k němu je připojený vodič od ramínka. Od šasi vede samostatný kablík k propojení se šasi zesilovače. Je to příkladné, lépe to vymyslet nelze.
      Nakonec rozebral mechaniku koncového vypínání, vyčistil od zatuhlého maziva a seřídil. Znatelně se snížil její odpor, projevuje se to v okamžitém a bezhlučném zvednutí.

      Ještě by se vinuté pružiny na který sedí šasi daly trochu vycpat molitanem pro zatlumení a dno skřínky polepit tlumící hmotou, když na nějakou narazím.
      Čeká mě vyleštění průhledného krytu, to bude fuška. S leštícím kotoučem, venku abych doma nenasvinil, tuze to cáká. Jak se zpětně dívám na tu štrapáci, když nepočítám jen peníze, kdybych rovnou koupil třeba Thorense za osm tisíc, ušetřil bych si spoustu starostí. Jenže nebyla by to taková tvůrčí radost.

      Vymazat
  35. Nahrávám! Tedy zatím se učím ovládat nahrávadlo, nastavit úroveň, založit složku pro nahrávání a podobně. Mít to v ruce. V signálové úrovni mám nějaké decibely rezervu do mínusu, s originál ortofon jehlou, s mými přebastlenými to bude asi problém, dávají o něco silnější signál. To se uvidí. Aby vstupní signál byl akorát silný pro největší odstup od šumu. Pokus dopadl výborně, kvalita mě velmi překvapila. 44kHz/16 bit. Když vzpomenu na tralbe s kazeťákem, no brrr.

    OdpovědětVymazat
  36. Nojo, technika pokročila. A zmenšila se a zlevnila. Značně. Měříme prakticky jenom koncové zesilovače po opravách a když se nastavujem celý řetězec. Jinak to nemá cenu, výsledky jsou vždy velmi uspokojivé.
    V digitalizace audia je to slyšet, v digitalizaci videa je se třeba orientovat - norem je spousta a ne laždý formýát se hodí na oráci.m A počítače pro video musí být fakt výkonné.

    A mi včera umřel PC, dva dni po poslední omlazovací kůře - větší paměť, rychlejší grafika a větší SSD na program, protože Win 10. Počítel jsem, že budu počítadlo dávat do pořádku asi týden. Tak jsem jenom začal - a hned smrt v rodině. Musím to nechat někomu opravit, počítadla už jsou pěkných pár roků mimo moje schopnosti. A taky možnosti, nemám diagnostiku ani nové díly, abych mohl zkoušet. Pří vší té hrůze to mělo i pár humorných aspektů. Možná někdy popíšu.
    Zatím mi utekl jen jeden kšeft (dneska), tak spěchám s nalezením opraváře - oslovil jsem tři firmy, dvě se mi neozvaly vůbec a ta třetí to vzdala předem. V nejhorším nové železo - ale kolem 35 000.-
    K tomu starému mám ale citový vztah! Tak jako k Exaktě, kterou jsem léta sušil doma, protože mi bylo hloupé jen tak prodat kamarádku. Nakonec jsem ji dal na Slovensko do muzea za pár tisíc. Ale aspoň se tam bude skvět v Bratislavě ve vitríně. Možná se na ni pojedu někdy podívat.[;>)

    P.S: A jsem spokojený, že jsem ve skříni sušil notebook - aspoň poštu na něm vyřídím. Ale je to lenoch LENOVO.

    OdpovědětVymazat
  37. Také jsem sentimentální, nerad se zbavuju věcí. Škoda, že mi umřel notebook Olivetti Quaderno. XT, disk 2O MB, externí disketová mechanika, DOS5, T602, M602, ATT manager, VC commander. Mé první PC.

    Leč k perpetění. Do bedniček doplnil bassreflex, vyústění dospod do mezery štelovatelné výškou nožiček. Vycpání tlumícím rounem snížil na půlku. Naladil uchometricky. Zvuk ztělnatěl, možná, že tam je tam boule, ale nic rušivě nepřečnívá. Pak jsem se diletantsky pustil do elektriky. Reproduktory připojené nástrčnými fastony, bylo to trochu vaklavé připojení, přiletoval nafest. Drze překopal výhybku. Vím, že bych neměl, ale nedalo mi, co to udělá. Středobas připojený přes tlumivku s feritovým jádrem, kvůli větší undukčnosti a ušetření drahé mědi, paralelně k repro elektrolyt. Výškový připojený přes odpor a elektrolyt, za tím paralelně k repro indukčnost. Význam jasný. Na obvod výškového jsem nesahal, a tam má smysl, ale indukci středobasu zkratoval a elektrolyt odpojil. Středobas je tak připojený bez výhybky, dostává celé spektrum. Zesilovači NAD 304 to nevadí, má velmi tvrdý výstup, dobře zvládá nízkou impedanci i komplexní zátěž. Subjektivně to zvuku prospělo, trochu se otevřel, ožil a uvolnil se, více se přiblížil zvuku velkých sluchátek. Dost záleží na druhu hudby, dobře hrají folk, country, klasiku i když velké těleso nepřenesou, je slyšet, že za dveřmi je. Diana Krall mi vyrazila dech. Na to, že jsou to takové malé bedničky. Na spodku se pěkně nafoukly. Co je zajímavé, hrají příjemně i potichu, ale když se pořádně nakrmí, basy zmohutní až je div, kde se berou. Časem koupím lepší, mám vyhlédnuté malé regálovky Dali. Přijdu o radost se do nich hrábnout, jsou vypiplané. Slyšel jsem je, dokonce se mi jeví lepší než větší, také dvoupásmové, jenže s větším středobasem. Jenže už od pohledu se mi to jeví tak, že by neměl být tak velký rozdíl mezi středobasovým a výškovým, oproti menším působí méně kompaktně a přesně, jako by ve středech byla díra. Ovšem byla by legrace, kdyby upravené levné Magnat 102 hrály nejméně stejně pěkně jako Dali. Neměly by, ale...Až dojde na lámání chleba, přinesu je do studia a porovnám.

    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.