pátek 15. května 2015

O jednom "O" navíc






   Jsem prostý člověk, který používá věci většinou jen k tomu, k čemu jsou určeny. Tedy dalekohled ke koukání do dálky, šroubovák ke šroubování, foťák k focení a telefon k telefonování. Kdysi, za mlada jsem obdivoval přístroje typu "švýcarský nůž", který má želízka na všechno možné, vestavěný kompas a svítilnu a možná by se našel model s rádiem. Postupně, jak jsem přicházel do praxe (a k rozumu) jsem si uvědomoval nevýhody takové univerzálnosti.


   Jednak věc, přístroj, určený pro jeden druh práce tu práci musí umět udělat dost dobře, jinak si ho nikdo nekoupí. A za druhé - když se vám něco v takovém univerzálním přístroji pokazí, musíte ho dát do opravy celý. A máte-li třeba mobilní telefon s foťákem, kamerou, mp3 přehrávačem, rádiem a navigací (o úložišti dat nemluvě) a pokazí se jedna z těch funkcí, najednou vám chybí spousta přístrojů. Musíte si je koupit zvlášť nebo si je aspoň půjčit, naučit se s nimi pracovat, často si je přizpůsobovat podle svých zvyklostí (to je jeden z důvodů, proč jsou u počítače profily.) Prostě někdo to má rád tak a druhý zase onak. Má-li něco nastavené jinak, dělá chyby nebo ho to přinejmenším zdržuje od vlastní práce. A když se vám takový složitý aparát vrátí z opravy, je většina nastavení v tovární podobě a můžete začít si všechno přizpůsobovat znova. Nehledě třeba na ztracené kontakty v mobilu nebo klávesové zkratky v případě editorů. Obrovská pruda a ztráta času - málokdo zálohuje osobní nastavení - a někdy to ani nejde.

   K mobilům jsem měl od počátku nějaký intuitivní odpor. Uvědomoval jsem si, že mě šéfovstvo může zavolat, ať budu kdekoliv a budu dělat cokoliv a budu-li vypnutý, taky na to přijdou. Měl jsem tehdy doma i v kanceláři telefonní záznamník a muselo to stačit. 
   Ale jednoho dne přišel šéf provozu, široce se na mě usmál, položil mi na stůl krabičku  s nápisem NOKIA 5110 a suše mi oznámil, že je mi tímto přidělený služební mobil a ať to tady podepíšu. Nějakou dobu mi mobil velmi vadil, zapomínal jsem ho kde se dalo, včas nenabíjel - ale pak jsem zjistil, že pro vedení něčeho tak šíleného, jako je elektroakustika ve velkém divadle je to "boží požehnání". Hlavně SMS - pomocí nich se dalo při nenadálých změnách plánu ledacos zachránit - a nemusel jsem rozesílat tolik papírů. Jemným nátlakem jsem donutil své lidi, aby si také pořídili mobily (podnik s rozpočtem stamilióny ročně na takovou zhůvěřilost prý "neměl prostředky") a dlouhá léta vše fungovalo. Vylepšení přinesla GSM brána na SMS, takže jsem mohl psát SMS z počítače. Pak jsem jednou při zájezdu upadl přímo - nikoliv na tvář, jak by každý čekal, ale na mobil, který už nešel spravit - ale načalstvo mě chtělo mít "na bezdrátě" kontinuálně, takže jsem promptně dostal nový aparát - NOKIA 3110. 

   Když jsem si časem při věrné službě Thálii pořídil infarkt a pochopil, že když se budu nadále pokoušet  kočírovat tuhle sešlost, tak bude následovat infarkt druhý, třetí a pak ten poslední. Nebo si řeknu, že jsem už v důchodovém věku a zůstanu jen na poloviční úvazek a bez šéfování. Chtěl jsem po Ústavu, aby mi ponechal číslo a umožnil odkoupit telefon. To první šlo, to druhé z nějakého úředního důvodu ne. Takže jsem si pořídil vlastní aparát do nepohody - křiklavě žlutý EVOLVE  Survivor. Bohužel už měl spoustu funkcí navíc - a já jsem jen chtěl svítilnu a přehrávač. Ale sloužil mi dobře - i když třeba teploměr ukazoval teplotu v mé kapse (pořád +/- 33° C) a kompas se musel co chvíli "adjustovat", jinak tvrdohlavě ukazoval něco mezi severem a východem a to úplně na všechny světové strany. Nicméně na chalupě jsem si někdy poslechl  při snídani zprávy z rádia a (velmi občas) si dal "velký večerní koncert" na sluchátka, protože množství hudby na kartě 4 GB je prostě obrovské.

   Když jsem jednou spadl z kola na mobil ve stehenní kapse, odnesly to vojenské kalhoty, které se prodřely skoro až "na mobil" a stehno, kde jsem dlouho měl parádní modřinu ve tvaru mobilu. Mobilu se ovšem nestalo nic. Ani když jsem ho jednou nechal před chalupou trávě a v noci přišla bouřka - ale ráno mě budil veselým vyhráváním Kornova "4tetu" přes otevřené okno. 
¨


 Ale nic netrvá věčně a na aparátu se začala vyboulovat zadní stěna, kde je umístěna baterie. Bylo jasné, že to chce výměnu. Ale firma EVOLVE se mezitím jaksi stáhla, na jediném servisním středisku kdesi v Čechách už do toho typu měli jen reproduktor. Pak zadní stěna praskla. Nastal čas koupit nový komunikátor. 

   EVOLVE už nenabízel nic, zato se objevila nová firma, EVOLVEO, která nabízela také odolné outdorové aparáty bez operačního systému., ktertý může být napaden hackerem.  I objednal jsem jeden telefon s krásným, zřetelným displejem, velkými tlačítky a funkcí GPS. Byl levný, za necelých 1 900.- Jenže - z reproduktoru se kromě zvuku linulo hlasité chrčení - patrně odlepená vodotěsnící fólie nebo membrána. GPS vytrvale psala že nemůže najít mou polohu, ať vyjdu z budovy. Ale totéž psala, když jsem ji o zjištění mé polohy požádal na parkovišti, kde bylo vidět polovinu oblohy - ta druhá byla pod obzorem. To, že se pokaždé napsala, že se omlouvá moji polohu neurčilo o nic lépe. Takže jsem potřetí v životě použil institut vrácení bez důvodu - a i když jsem důvod poctivě uvedl, na dokladu je jako důvod odstoupení od smlouvy napsáno "14 dní". 

   Týž den večer jsem si objednal ještě jednodušším, zato dražší model se "supervytrvalou baterií." Další den - internetový obchod Mall je rychlý jak průjem pokud neplatíte předem - jsem si už byl pro další model za dva tisíce a něco. Do půlnoci jsem EVOLVEO StriongPhone nabíjel, pak jsem hledal způsob, jak tam přemístit své kontakty. Na Helpline jsem se dozvěděl, že tam mám těch svých 270 čísel vyťukat ručně, že to prostě jinak nejde. (Nebýt jednoho zkušeného právníka z Prahy tak jsem tam ta čísla vťukával doteď.) Ale šlo to aspoň po částech - pomocí SIM karty. Požádal jsem zastoupení, EVOLVEO ať mi doporučí, kde by se dala sehnat podrobnější příručka než ta, která byla přibalená a kde bylo napsáno zhruba toto: nabijte baterii, vložte SIM kartu a používejte. Poslali mi odkaz,  kde byla tatáž rychlá příručka v pdf, jen méně flekatá než ta papírová. 

   To už jsem byl rozpálený téměř do běla. Vzal jsem náhradní akumulátor do fotoaparátu, který má také 1200 mAh, ale dvojnásobé napětí (7,4V) a jen od oka přiměřil. Půdorys byl o kousek menší než prostor v telefonu, výška cca dvojnásobná. Odpočítat tloušťku obalu... Hmmm... Takže dva články v sérii...
















¨


   Baterku jsem zmrazil v mrazáku a pak čtyřmi silnými údery malým kladívečkem rozpůlil obal. Pochopitelně - byly tam - dva LI-on články po 3,7 V.  Po rozlousknutí obalu na Surviovoru  (dalo to trochu víc práce) jsem vyňal původní nafouknutý článek a přiletoval tam ten z foťáku. Vyvložkoval lepícími gumičkami z původního obalu a vyzkoušel. Telefon v pohodě. Tak jsem článek pečlivě zalepil oboustrannou lepící páskou dovnitř obalu, zalepil praskliny na zadní stěně a dal telefon na nabíječku. Odpoledne už jsem měl svůj oblíbený žlutý zázrak jako nový, jen na zadní stěně je vidět několik pečlivě zalepených prasklinek. Druhý článek mám zabalený a připravený - co kdyby. 

   Náhradní baterka (od čínského tygra) mě přišla na 300.- Kč. Takže oprava telefonu vyšla na materiálu na 150.- a asi 4 hodiny dumání a práce. Ale vím, co mám uvnitř. Raději ani neuvažuji, kolik by stála taková oprava na odborném pracovišti, kdyby vůbec byli ochotni a schopni něco takového udělat. 

   Telefon EVOLVEO jsem v podvečer opět vrátil do MALL-u s tím, že jsem ztratil důvěru ve značku EVOLVEO. Usměvavý "MALL-ák" to tam opravdu napsal - ale věřím, že se týž kus brzy objeví v nabídce jako bezvadný, jen rozbalený a o 20% levnější. Ale má mě to žrát? Vždyť to další kupující může taky do čtrnácti dní vrátit, ne?  



P.S.: Zastoupení firmy EVOLVEO se mi během psaní tohoto pamfletu samo ozvalo mailem, že mi příručku shání u výrobce. Poděkoval jsem jim, že už netřeba, že si od EVOLVE-O už nikdy nic nekoupím. Udělal jsem to s poněkud škodolibým zadostiučiněním. 


EVOLVE - SI,  EVOLVEO - NO!


No ni?

5 komentářů:

  1. První mobil 2006 Alcatel 512. Po roce a něco se vždy po napsání nějakého počtu sms se při rozepsané sms začal sám restartovat a rozepsaná sms šla do háje. Kromě toho baterka ztrácela výdrž, vyčvachtal se křížový ovladač a po několika pádech se začal rozpadat zadní kryt. Jinak byl úžasný, mrňavý, snad nejmrňavější na trhu. Snad necelých sedmdesát gramů. S obyčejným černobílým LC displejem a možností skládat vyzváněcí melodie. Kvůli tomu jsem se znovu učil noty a pracně, protože postup na to byl šílený, složil kousek Donizettiho a postupně doladil tempo a pauzy. Půlovky, čtvrtky, osminky, no fuj. Bohužel, paměť dost malá, vešel jen kousek. Druhý byl LG, také mrňousek, placatá cihlička. Bohužel, už s barevným podsvíceným displejem, kvůli kterému aby na něm bylo něco vidět se mobil musí aktivovat.Časem začal zlobit a klekla baterka. Třetí jsem dostal od bratrance, obdržel ho k notebooku a mobil měl. LG téže nejlevnější řady, nepatrně větší než předchozí, s o něco zřetelnějším displejem, se "stříbrným" křížovým ovladačem, funkčními tlačítky a "stříbrným" rámečkem kolem škatule. Aby se to brzy ošoupalo za začalo loupat. Jak se i stalo. Baterka začíná být unavená. Rád bych si pořídil nový. Jenže právě je móda velkých a ještě větších placek. Čím vybavenějších a výkonnějších s mnoha jádry, to je kvůli paření her, tím větších a s kratší výdrží. Každodenní nabíjení je považováno za standard, všichni to tak dělají.... Menší jsou levnější, a všeobecně horší. dřív se platilo za miniaturizaci, kdežto nyní se movitost se prokazuje velkou plackou. Tak zatím mám mobil horší než kdejaký houmlesák. Prostě není mrňavý ergonomicky zpracovaný "hloupý" mobil s velkou výdrží, černobílým displejem, na volání a sms. I ten nejlidovější je větší než jaké bývaly a s barevným displejem. Sice hnusným, ale barevným fungujícím jen při podsvícení. Vzpomínám na vtip o ruských hodinkách, které uměly všechno. Akorát ty baterky v kufrech... No, dohnalo nás to z druhé strany. Nynější mobily mi připadají jako ty ruské hodinky. Na výběr toho moc není. Buď obyčejný hnusný za levno, nebo malý placatý mizerný za nepříliš draho, nebo velký placatý různě hnusný s malou výdrží za různě draho až za majlant. Kdyby to tak bylo u nářadí, například obyčejný šroubováček by byl mizerný, špatně by padnul do ruky a brzy by se ožvejkal. Bylo by nutno koupit multifunkční nářadí, samozřejmě, že elektrické, rozměrné a těžké. Nebo třeba automobil. Módní by byl sportovní úžasně vybavený náklaďák se spotřebou přes sto litrů na sto kilometrů, nebo něco na způsob toho příšerně dlouhého "celebritálního" Cadillacu, který občas vídáváme. Malé šikovné autíčko by nebylo, ta o něco větší, pro ty, kteří v automobilu nepotřebují ložnici, bar, vanu a další nesmysly, by měla různé nedokonalosti a omezení.
    A i kdybych byl ochotný zaplatit i dvacet tisíc za výkřik techniky, jako že bych nebyl, jak, v čem bych ho nosil ? Na co by mi byl osmijádrový žravý procesor? Na internet není potřeba, na poslouchání muziky také ne, ani na focení. No a s tím je to to samé. Kvalitní focení mají jaké mobily? Hádejte....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, "prkýna na krájení salámu", jak říkám těm hybridům mají jednu výhodu. Vždycky si ověřím, že nejsem až tam mizerný fotograf. Na rozměrném displeji je totiž vidět, co tím předmětem, který se do ruky moc nehodí, do kapsy taky, ale je "IN" vlastně majitelé vyfotili. To nejde přehlédnout. Jednou tak fotil jeden "mlamoj" svou ženu a dcerenku u lvího výběhu. I zašel jsem za roh a pořídil fotku, kde se lvice kouká z bezprostřední blízkosti na maminu a dívenka právě dostává strach. Když to fotím "za rohem", přes dvě skla, vypadá to, jako bych byl v kleci s tím lvem a zbytek lidí byl venku. Když jsem pak šel kolem mladého muže a viděl, co vyfotil on neodolal jsem a otevřel u svého foťáku displej aby viděl, co jsem vyfotil já.Tak nasraného mlamoje jsem už dlouho neviděl...
      Ale prokázal, že má vkus - i když ho neumí (snad jen zatím) požívat. Ostatně s tím prkénkem by takovou fotku asi stejně neudělal. Ale možná ano. Jen vědět, co chci vyfotit.

      Vymazat
    2. Univerzální fotící krabička je užitečná. Jenže ucházejícný fotomodul mají krabičky drahé a ředevším rozměrné.
      Kdežto do toho s čím bych se má kapsa smířila, např. Samsung S III mini, fotí relativně bídně. Přitom cena fotomodulu je jen zlomkem ceny celku. A nedají to tam a nedají, protože je to obchodní politika. Já bych si i připlatil. Jenže ne, ne, a ne. Je to zavedený byznysmodel, dělají to tak všichni. Tohle se dává do rozměrných placek. Protože tak rozhodl manadement kvůli brandingu a prodejnosti, a cílové skupině, a co já vím ještě kvůli čemu.

      Napadlo mě koupit přístrojovou krabičku, akorát aby se vešel kompakt, do ní stativový šroub, opatřit výřezy pro objektiv, ovladače a displej, vpředu trubku okolo zoomu....nevím k čemu by to bylo, jen mě to tak napadlo. Jak by na focení s tímhle lidi reagovali. Před časem podvodníci prodávali úžasný foťák Canomatic, dělali úžasné kšefty. Kdybych věděl, že se Fuji dá nacpat do toho korpusu, i dvě stovky bych za tu srandu obětoval.

      Vymazat
  2. Mobilní aparáty:

    Když se nad tím zamyslím, tak do nějaké míry jsem v tomto ohledu prodělal zpočátku obdobný vývoj. Když mobilní telefonie na našem území začínala, a ona začínala aparáty, které z dnešního pohledu tak úplně mobilní opravdu nebyly. Tarify byly zvěrské a dovolit si tu věc mohl jen někdo, kdo měl přístup k dobrému rozpočtu, nebo počítal s tím, že ty účty stejně platit nebude. Na Václaváku chodily tenkrát takové divné postavičky v sakách té potrhle vínové barvy, mnohé z nich hodně opálené a měly společného jmenovatele, na to jak bylo to spojení drahé, krafaly do těch mobilů neuvěřitelně slabomyslné plky... Tenkrát jsem o nic takového nestál a vzhledem k tarifům nebylo zrovna těžké se tomu bránit.

    Jenže roky šly a trafi šly dolů. jednoho krásného dne mi řekli, že buď si toho mobila pořídím, nebo že mi vypoví smlouvu. Za ty prachy to stálo a tak jsem si pořídil tenkrát úžasnou Nokii 5110, později spolužáky našich dětí žertovně přezdívanou jako „telefonní budka“. To byl svého času úžasný telefon. jeden na to nepotřeboval návod, jako třeba na managorské Bosche, soce košaté funkcemi, ale v jejichž ovládání aby se prase vyznalo. S manuálem to člo blbě a bez něj byl jeden totálně v loji. Škoda, telefony to byly chytré a kvalitní, ale neskutečně natvrdlé ovládání softwaru je nejspíš pohřbilo. Na tu Nokii vzpomínám rád. Byl to příklad vydařeného designu jak po hardwarové, tak i softwarové stránce. Jenže čas šel dál.

    Jako další aparát jsem si ale už pořídil také Nokii, použitou, ale už 9200, tedy Communicator. Nějakou dobu před tím mi totiž padly na chvíli do rukou Psiony 3. Ty mě okouzlily. Tahat sebou Psiona i mobil jsme nechtěl a toak to přemýšlení nakonec vyústilo v pořízení si té 9200. Symbian řady 8.x se mi velice líbil. Báječně se na tom psaly SMS-ky a v dosahu WiFi se s tím dalo lézt i na e-maily, i když zrovna tuhle funkci jsem na tom nevyužíval. 9500 časem nahradila 9500, 9200 zemřela sešlostí a stářím. Když pak paní odešla poslední žijící 5110, vzala si mou 9500 a já přešel k iPhonům. Ne že bych byl z těch prkýnek na salámy nadšen, ale on se mezitím ten výběr neskutečně smrsknul. Apple do toho aspoň strká foťáčky s filtrem proti infra a aspoň trochu méně „šumivé“ čipy. Ne, že bych s tím nějak nadšeně fotil, ani omylem, ale ne „zapsání” si otevíracích hodin u řezníka, nebo na „opsání“ seriového čísla monitoru, je to dobré až dost :-) Foťáky v mobilech se trochu v čase lepší, ať už optikou, nebo čipy, ale uplyne určitě ještě dost vody ve Vltavě, než je půjde brát vážně v toms msyslu, že s tím člověk pořídí fotku, se kterou by byl opravdu bez výhrad spokojen.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem jednou se zákazníkem, už postarším, vedl přátelskou disputaci o mobilech. Původně to začalo tím, že uviděl můj dosud funkční Z600 a stále používaný, i vzedmula se v něm nostalgie. Překvapivě sdílel moji afinitu k Ericssonům a svorně jsme vyjadřovali lítost nad uplynuvším časem mobilních telefonů určených k telefonování... I potom mi sdělil, že si pořídil iPhone a bylo po debatě. Škoda, byl to moc sympatický pán...

    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.