pondělí 18. května 2015

Jak jsem vybíral zrcadlovku

Schumacher 









   Mým prvním digitálním fotoaparátem byl v roce 2001 dvoumegový Canon A40, jak šla léta následovaný sedmimegovým Canonem A620, desetimegovým Canonem Powershot G7, dvanáctimegovým Fujifilm F200 EXR, který používám dosud. Všechny kompakty sloužily dobře, s prvními dvěma v pouzdrech dokonce pro focení pod vodou.



   Zatím co u prvního se brzy jako limitující ukázalo rozlišení, u dalších to byla ne až tak zdůrazňovaná nectnost snímače, nezvládání kontrastních scén s vysokým dynamickým rozsahem a především šum výrazně narůstající nad citlivost 200 ISO. S citlivostí snímače se to má tak, že zůstává stejná, jen zesílení proudu z osvětlených buněk se zvyšuje. A spolu s tím i proudu generovaného tepelným šumem, protože světlo je i teplo, jen o delší vlnové délce. Celá ta elektronická část šumí jako všechny elektronické části. Čím větší počet buněk na čím menším snímači, tím je poměr signálu k šumu menší. Při nejnižším ISO se to tak nepozná, jenže když chcete fotit v šeru nebo dokonce v noci, s rozumným časem, například abyste foťák nemuseli mít na stativu, musíte nastavit vyšší ISO. A to je malér, protože spolu s užitečným signálem se zesílí i šum. S tím se nedá nic dělat, třebaže výrobci se velmi snaží a chlubí se lepšími a lepšími odšumovacími algoritmy. Jenže co naplat, detaily dostávají zabrat a nakonec místo fotek s ostrými detaily máte omalovánky. Když pak porovnáte fotku z takového "mocmega" se snímačem o velikosti nehtu na malíčku, s fotkou pořízenou snímačem o velikosti menší poštovní známky zjistíte, že z pidisnímače nic lepšího nevyždímáte. Třebaže se výrobci chlubí novými technologiemi, a třebaže i u malých snímačů lze pozorovat výrazné zlepšení, jedinou možností je pořídit si foťák s větším snímačem.

   Protože zvyklý na kompakty jsem chtěl něco podobně malého a lehkého, čekal jsem na kompakt se snímačem o velikosti APS-C, sice menším než kinofilmový formát tzv. full frame používaný v “profi“ kategorii, ale používaným v levnějších zrcadlovkách. Větší snímač totiž znamená nutnost většího a kvalitnějšího objektivu. Právě objektivy pro velké snímače jsou na foťácích to nejdražší. Ukrutně příšerně drahé. Za takový objektiv k zrcadlovce za dvacet tisíc dáte čtvrt milionu ani nemrknete. Ovšem s takovým můžete hned do Keni v noci fotit v noci hyeny pro National Geografic aniž by vám ohlodaly palce u nohou. Nebo nedáte a pak se musíte spokojit s kompromisem. S menší světelností, menší ostrostí a s aberací, to jsou ty hnusné modrofialové kontury hlavně na okrajích.


   Za všechno se něčím platí... Třeba prachem na snímači, tak důvěrně známý zrcadlovkářům. Na snímač kompaktu se prach sice dostává nesnadno, konstrukce by to měla znemožnit, ale neznemožní, protože tak dobře utěsněný zoom objektiv by byl drahý. Počítá se s tím, že k tomu nedochází často, v záruce se řeší výměnou celého kompletu objektivu. A po záruce... inu obchodní politika. Někdy stačí když foťák upadne, stačí trochu bouchnout, něco se tam uvolní, stačí prášeček a máte na fotkách flek. Tak jsem u dvou kompaktů dostal příležitost se prorozebírat až ke snímači, vyčistit a poskládat do funkčního stavu. Těch šroubečků a součástek, toho malování a kreslení krok po kroku. Aby nic nezbylo. Zbylo. Jeden šroubeček nevím odkud a jakýsi spínač od krytky prostoru pro baterku. Nějak se mi při rozebírání, ehm, roznemohl, tak jsem ho vyndal a obvod přemostil. Bez jakýchkoli špatných následků. Kdyby ho tam výrobce nedal, mohl ušetřit pár centů.

   Tohle u zrcadlovky odpadá. Snímač je pro čištění dobře přístupný. Jenže to znamená, že je přístupný i pro prach. A to tak, že velmi. K nesmírné radosti servismanů a výrobců šmrdlikátek, čistítek, foukátek a všelijakých udělátek. A samozřejmě, že fotografů, trávících večery pod lampou pucováním techniky.

   Proto jak klesaly ceny, koukal jsem víc a víc po zrcadlovkách. První zrcadlovka, která mě zaujala byl šestnáctimegový Pentax K-50. Utěsněný proti prachu i vodě, výborně padnoucí do ruky, s možností napájení i tužkovými baterkami, s bezkonkurenčním hranolovým hledáčkem v téhle cenové kategorii předstihujícím konkurenci. Včetně setového objektivu 18-55 mm za zhruba čtrnáct tisíc, v „akci“. V setu s dalším objektivem 55-200 mm za sedmnáct, za podobnou cenu s jedním vodovzdorným objektivem 18-135. Jenže váhal jsem tak dlouho, že akce skončila a cena vyskočila o několik tisíc. Druhý ve výběru byl čtyřiadvacetimegový Nikon D5200, se základním objektivem, v „akci“ asi třináct tisíc. Opět, kdo zaváhá... Jenže bylo proč rozmýšlet. Porovnával jsem i podle obrazových testů na Dpreview.com. Pentax při ISO vyšším už než 200 má rozpatlané detaily. Nikon sice má výhodu v úžasném výběru objektivů „z druhé ruky“, jenže pohled hledáčkem, v porovnání s Pentaxem je utrpení. Jako když se díváte tunelem. Navíc má nedostačující dioptrickou korekci, musel bych přikoupit korekční očnici. Na netu jsem našel nářky na neostrost při času delším než 1/200 s způsobenou otřesem od netlumeného dopadu zrcátka.

   V té době klesla i cena dvacetimegové zrcadlovky SONY A-58 na baťovských deset tisíc devět set devadesát. To už stálo za úvahu. I proto, že tohle není pravá zrcadlovka. Zrcátko sice má, jenže propustné, které většinu světla propouští na snímač, část odráží na modul fázového ostření, které má být, a je rychlejší než ostření na základě vyhodnocování kontrastu přímo snímačem. Jenže na všem je nějaké jenže. Fázové ostření je sice rychlejší, zato méně přesné. Navíc odrážení části světla znamená méně světla pro snímač, podle testů to znamená asi o hodnotu poloviny stupně ISO. Místo například ISO 400, při stejném čase a cloně, pro stejný výsledek odpovídá přibližně ISO 600. To se projevuje v odpovídajícím zvýšení šumu. Sice pozorovatelné při podrobném zkoumání, ale nijak dramatické. Kromě toho, manipulace s foťákem bez objektivu a při čištění snímače a zrcátka vyžaduje velkou opatrnost, protože zrcátko je tvořeno tenkou fólií napnutou v rámečku. Nové stojí asi tisíc korun. Bez zrcátka sice lze fotit, dokonce s výhodou plné propustnosti světla, ježe v režimu ručního ostření, bez podpory asistence vyznačením kontur na displeji a v hledáčku. Je škoda, že fázové ostření není kombinováno s přesnějším systém ostření na kontrast, jak to mají dražší foťáky mající nové snímače s detektory fázového ostření integrovanými na snímači.

   Veškeré další úvahy padly v okamžiku když jsem při zkoušení foťáků tuhle „zrcadlovku“ přiložil k oku. Říká se, “láska na první pohled“. Ano, dostal mě hledáček. Nejprve jsem si myslel, že jsem omylem vzal do ruky jiný foťák. Před tím jsem zkoušel Nikon D 5200... A teď takovýhle brilantní obraz. Co v reálu vidělo levé oko, přesně to samé vidělo pravé v hledáčku. Naprosto přesné barvy a detaily. Cože, vždyť Sony má elektronický hledáček, to nemůže být...ale tohle...
   Polknul jsem. Ano, tohle byl pohled do elektronického hledáčku. Tak tohle si musím rozmyslet. Přišla intervence centrální banky, kouknul na net - a sákryš, přes noc všichni zdražili. Kouknul k Sony, devět čtyři sta padesát? Vytroubil jsem poplach a frčel do krámu. Ano, poslední kus ve skladu čekal na mě.

   Tenhle foťák má spoustu výhod i nevýhod. Je velký. Dobře se drží. Je těžký a má velkou baterku. Neklepe se v ruce a má velkou výdrž. Je to zrcadlovka a leze do něj prach. Prach se dá odstranit. Má propustné zrcátko propouštějící jen část světla. Má živý náhled jako kompakt, zrcátko trochu chrání snímač před prachem, dá se ofouknout a trocha prachu na zrcátku nepřekáží, protože je mimo rovinu ostrosti. V porovnání s dvacetičtyřmegovou konkurencí má jenom „dvacetimegový čip“. V porovnání s konkurencí má stabilizovaný dvacetimegový čip umožňující použít výhod stabilizace u nestabilizovaných a tedy levnějších objektivů. V porovnání s konkurencí má omezenou nabídku objektivů. Ovšem za cenu devět a půl tisíc. Má elektronický hledáček, který v šeru šumí. Má elektronický amoled hledáček, který v běžných světelných podmínkách počínaje interiérovým osvětlením má nádherný obraz složený z 1440000 bodů. Má nižší přesnost ostření projevující se u některých objektivů ostřením za skutečný bod zaostření. Má asistenci pro přesné ruční ostření včetně dvoustupňové „lupy“. A pořád si opakuji mantru: Stál devět a půl a kupovals ho jen jako náhradu za kompakt. Stál devět a půl a kupovals ho....

   No, devět a půl. V tom je ta zrada. Já věděl, proč jsem napřed chtěl kompakt. Protože zrcadlovka je těžká? No to také. Jenže zrcadlovka láká čím? Možností více objektivů. Mnoha objektivů. Když si pořídíte zrcadlovku, nevydržíte nepořídit si další objektiv. Je to oběť na oltář zrcadlovkovému božstvu. No ano, loni jsem na vypuštěném rybníku zkoušel fotit volavky. Focení volavek vyžaduje dlouhé sklo. Samozřejmě, že když focení volavek, tak jedině dlouhým sklem. Kolik stojí takové dlouhé sklo? Ano, i ty peníze jak píšu na začátku. Co jiného než objektiv za čtvrt milionu? Objektiv za čtyři tisíce. Tamron 75-300mm. Podle recenzí pro příležitostné použití a pro poměr cena výkon, výborný. Jenže šel jsem kolem bazaru a co nevidím. Objektiv Sony 55-200mm za dva devět. Prošel jsem recenze a druhý den koupil. A byl spokojený. Za tu cenu... Jenže zrcadlovkové božstvo je nenasytné zrcadlovkové božstvo. Šel jsem kolem bazaru a co nevidím. Objektiv Sony 16-50mm se světelností 2,8 v celém rozsahu za sedm sedm. Prošel jsem recenze a... Tak už snad zrcadlovkové božstvo bylo uspokojeno, když jsem mezi tím koupil brašnu na celý ten cirkus, čistítka, ochranné filtry na objektivy a náhradní baterku značky “jako originál čína“.

   Zvykám si a mám pocit jako kdybych se znovu učil plavat. Úžasné výhody zrcadlovky. ten pocit, že něco nesete. Víte co je to bokeh? Teď už to vím také. Bokeh je úžasná věc, kterou fotografové milují a nemohou bez ní žít. Kdepak ostrost od špičky nosu až po nevidím jako u kompaktu s pidičipem. S bokehem si kreativní fotograf vyhraje. Čím světelnější objektiv, tím lepší bokeh. Pro portréty, efektní makrozáběry mouchy s ostrým sosáčkem a zadečkem rozplývajícím se v nekonečnu. Jen s bokehem dosáhnete uměleckého výrazu. Ovšem pro krajináře v plenéru požadujícího přirozenou velkou hloubku ostrosti jakou vidí zdravé lidské oko, je to drobet k zlosti. Ale na druhou stranu ten pocit, kdyby se mi zachtělo fotit pampelišku a zaostřit jen na ten jeden padáček...

   Ovšem, psal jsem o nepřesnosti fázového ostření. To se projevuje právě u toho světelného objektivu. Ostří za. Při cloně 2,8 velmi zřetelné, při cloně 8 je obraz ostrý. Bylo z toho velké hledání na netu abych se dověděl, že „To je pfece noumáuní, Lůďo“. Leckdy se systém ostření foťáku přesně nesejde se systémem objektivu. Zrcadlovky vyšší třídy mají autofokus kalibrovatelný a nastavitelný právě pro takové případy. Tenhle ho nemá. Nezbývá než ostřit ručně, pak je snímek ostřejší než ze setového objektivu. A při cloně 5,6 je jako břit. No ovšem, jsou i pevné objektivy za padesát ostré jako žiletka...
„Stál devět a půl a kupovals ho....“ Ano já vím. Ale s vědomím, že je to zrcadlovka, a že s ním budu fotit jako s klasickou zrcadlovkou, za užití všech fotografických principů ve službě fotografickému božstvu.

   Suma sumárum, jak to počítám, když všechno sečtu, foťák za devět a půl mě stál přes dvacet.
No a to už je cena Kocourova Panaconicu FZ1000 s jednopalcovým, sice menším, ale obstojným snímačem, s úžasným zoom objektivem o ohniskové vzdálenosti až 400mm, a s ještě úžasnějším elektronickým hledáčkem 2400000 bodů. A sakumprásk se „všemi objektivy“ v tom jednom celku vážícím necelé kilo. Což váží samotný Sony s tím světelným ručně ostřeným objektivem.



Pár záběrů pro srovnání:

FujiFilm FinePix F200EXR

FujiFilm FinePix F200EXR střed 
 pravý horní roh












================ 

 Fujifilm FinePix X30


 Fujifilm FinePix X30 - střed pole
pravý horní roh









   Inu, nářadí jsem pořídil pěkné, teď jde o to jak je využít. Protože jak píše Kocour, zajímavá fotka nespočívá v železe. O tom někdy příště, možná, že bude i nějaká fotka.



30 komentářů:

  1. Škoda, že Schumacher nedodal i ukázkové fotky z toho "děla", které si pořídil. Abych nezaapomnšl - To produktové foto je moc dobré. Jen ten štěteček nebo fukárek před expozicí...
    Musel jsem ty "pyly" odstraňovat jeden po druhém a i tak mě to přestalo za chvíli bavit. Takže se omluvám.

    OdpovědětVymazat
  2. Dělo je to dobré, akorát kanonýr je ještě nezvládá...Lépe mu to kecá než fotí. Fotky budou. I něco o strastech focení. Zkusil bych feuilleton, jenže to je tuze věc správné náladay.
    Bokeh...Já bych se na ten bokeh vy... Nemůžu tomu přijít na chuť, Někdo tomu říká bokeh, kdežto já tomu říkám aná hloubka ostrosti vedoucí k eným fotkám. Ostatně od čeho jsou fotoeditory. Ostré lze rozostřit. Obráceně to nejde. Fotil jsem tou FUJI 200EXR. Je to tuze příjemný foťáček, mám s ním dost nakropíno a už odhadnu co v jaké situaci můžeu čekat. Vím jak to bude v reálu bude vypadat podle toho co mám na displeji. Vždycky mě to poňouká abych sáhl po něm. Když ho miláška mám v kapšišce.
    Kdežto u téhle zrcadlovky, s třemi objektivy a navíc s tímhle, je to jako cesta minovým polem.
    Na ty pyly ses Kocoure měl vyprdnout. Tohle je děsný opruz, znám to z podvodních fotek, to jsem klonovacím razítkem vyďobával hodinu a pak to vylezlo po další úpravě obrazu, než jsem přišel na to, že tohle se dělá jako poslední. Oči krvavě vykoukané jak králík. Sice jsem si říkal, že bych pyl měl omést, ale pak, no co, je to ilustrativní foto, na něm to nebude vidět, nepředpokládal jsem, že to hodíš pro zvětšení. A pak, je to foto z reálu, s čím se zrcadlovkáři potýkají. Klobouk dolů před grafickou úpravou článku i fotek z obou Fuji pro porovnání. Vypadá to úplně jinak než v editoru. Inu, servírování na stříbře má smysl. Úplně jiná chuť než z papíru.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano. Grafická úprava, volba písma, barevnost - lahoda! A že to, jako člověk co o počátcích grafické úpravy knih u nás (vč. prvních písem, ilustrací, zrodu bibliofilů) psal diplomku, říkám sakra výjimečně! - Jakub

    OdpovědětVymazat
  4. Co si budeme povídat, vybrat zrcadlovku není snadné, ani když má jeden neomezený rozpočet, natož pak, když ho omezený má a navíc docela fest... Jsem zvědav, zda budou fotečky a když už budou, tak jaké budou :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Draku, fotečky budou, ale jaké budou..Abych se znovu učil fotit. Všechno jinak. Na rozdíl od kompaktu tuze háklivé na přesné zaostření. Ano, možnost práce s hloubkou ostrosti je úžasná, jenže fuška je když potřebuju velkou hloubku ostrosti. Prý úžasný bokeh.... Pak musím fest clonit a velká světelnost objektivu je mi naprd. A navíc musím přesně ostřit. Naštěstí pomocný skřet na snímači je šikovný.
    Kromě toho jsem zvyklý na jinou dynamiku kompaktu, tomu přizpůsobuju korekci exposice. Navíc zvyklý podle přímého náhledu na displeji. Jenže u tohohle je to trošku jinak a musím zvykat že když nastavím takhle a na displeji -v hledáčku uvidím takhle, v reálu to bude drobet jiné. Drobet jsem si natento do bot, že jsem si nekoupil kompakt s palcovým snímačem. Kocour má s FZ1000 vystaráno. No, když jsem chtěl větší snímač a hrát si na plnotučného fotografa...

    OdpovědětVymazat
  6. BB je tu, AGFA není?

    http://aeronet.cz/news/analyza-windows-10-ve-svem-principu-jde-o-pouhy-terminal-na-sber-informaci-o-uzivateli-jeho-prstech-ocich-a-hlasu/
    EK

    OdpovědětVymazat
  7. Kocoure, koukni na Dpreview a porovnej výsledky s jinými foťáky, hlavně s FZ1000. Do ISO 800 to není špatné. Jestli stačí 12 mega. Srovnávací fotky s rozsednutým Fuji 200EXR máš ode mě. Nejnižší cena 10460 v AZFoto. Dlouhodobě sleduju jak klesá. Ještě není ve výprodeji. Přibývá konkurence s lepším obrazovým výkonem, nejlepší z kompaktů je Sony RX100IV. Jenže za trojnásobnou cenu. RX100III asi za dvojnásobnou. Z kompaktů s vyměnitelným objektivem byl i za cenu kolem deseti ve výprodeji Olympus PL5 v setu se dvěma objektivy, třebaže nijak světelnými. Obrazové výsledky vynikající. Jenže kvůli objektivu ne kapesní rozměry a bez hledáčku.Na jaře jsem hodně zvažoval, nakonec koupil "zrcadlovku" a nelituju. Letos se od Fuji očekávají nové modely, asi i nová verze FX. Asi v létě. Pak by ve výprodeji ceny nynějších šly dolů. Kdo chtějí levný foťák a kdo chtějí lepší výkon, vyberou něco jiného. Tohle je pro zájemce o retro. Nespěchej, pokusím se ještě počkat do jara. Jestli koupím, podám zprávu.

    OdpovědětVymazat
  8. Nehledám ideál a to dokonce ani ve své kategorii, Schumachere.
    Takže mi (snad) nehrozí zešílení. Uvědomuji si plně tyto reálie:

    - ať si koupím sebelepší aparát ve svém katefgorii, za pár dnů zjistím, že jsou k dostání lepší. Nebo aspoň levnější.

    - Jeden parametr se snad dá nějak "změřit" Ale ono záleží na všech parametrech najednou. Nevím, co budu fotit. Jestli se připletu k letecké havárii, nějaké pouliční rebelii nebo tu přistanou Aldebařané zvíci chroustů.

    - kvalita / nekvalita snímače není vždy to nejpodstatnější. Nedávno jsem se musel vrátit k fotkám ze svého prvního digiťáku (3 Mpix., 45 000 Kč) a konstatoval jsem, že mi daleko víc než "hrbatost" vadí fakt, že nešlo zaostřit jinak, než na plnou díru. Pak ani při takovém pidisnímači nebyla někdy dostatečná hloubka ostrosti. Což jsem tehdy nevěděl, protože hrubý hledáček to zasklil. Takže jsem záhy kupoval nový digiťák. Lepší a levnější. A pak zrcadlovku CANON a objektivy, další objektivy, filtry (každý objektiv má jinou díru), dostatečně masivní panoramatickou hlavu, pevnější stativ z uhlíkových vláken, náhradní akumulátory, hledáček, brašnu, fotobatoh...
    Znáš, že?

    - objektivy stárnou daleko pomaleji, než zbytek aparátu. Jako mikrofony. Fodnes používám Neumanna M7 z roku 1957 - je stejně dobrý, jako dnešní mikrofony, v některých ohledech i lepší (šum)*. S kvalitními skly je to stejné. Neexistují (qaž na výjimky) "speciální skla" na to nebo ono. Na krajinky často používám makroobjektiv 100 mm - kreslí nádherně ostře. Možná proto, že má podstatně míň čoček, než zoomy.

    - nenajdeš zoom s pořádným rozsahem a přijatelnou obrazovou kvalitou. Koupil jsem TAMRON (28 - 400 tuším) a hned jsem ho vrátil - s CANONEM dával evidentně horší výsledky než můj tehdejší ultrazoom DMC FZ-200 se snímačem velikosti nehtu od palce. (Poprvé jsem použil práva vrátit výrobek bez "zjevné závady", koupený přes internet.)
    Takže zrcadlovka + objektivy + příslušenství v "útočném provedení" váží skoro 10 kg. A místo abych si dal foťák do batůžku se svačinou, dávám si svačinu do batohu s foťákem.

    Takže mám slušnou sadu pro "práci ve mzdě", pak takový, co se dá +/- tahat sebou a chybí mi kapesní - ale aby slušně fotil. Protože ta FZ-1000 do kapsy fakt nevejde.

    Ještě nevím, jestli ho budu nutně chtít. Co asi ještě ano, by byl "mirrorless", kde by se daly používat skla od CANONU. Protože já jsem asi elektronicko-hledáčkový typ. Asi je to zvyk z videokamer, do kterých jsem se načučel dost a dost. To, co vidím v elektronickém hledáčku se přece jen víc podobá tomu, co pak bude na kartě.

    */ tehdy (1966) stál mé tři měsíční platy. Podobný mikrofon dnes stojí (2012) - mé tři měsíční platy. Je to v pořádku, svět se točí v pravidelném rytmu... [;>)

    P.S.: Doufám, že tenhle blábol neodešlu někam do nenávratna - píšu ho už podruhé. Ten první jsem odkliknul - a on zmizel. Připadal jsem si jako Astra. Možná tu mám nějakou černou díru.

    OdpovědětVymazat
  9. O foťácích v nejen téhle kategorii mám daleko lepší přehled než umím fotit. Net prolezlý skrznaskrz, osahal v prezentačních akcích u Škody, mívám kol cestu. Parametry, testy, recenze, diskuse, ceny. Jsem hrozný šťoura. Lépe než FZ1000 jsi nemohl pořídit. Univerzál pro většinu situací. Moc se mi líbil, hledáček inspiroval ke koupi A58. Velmi návykový. Ukrutně a dlouho se mi líbí X30. Hledáček, a je takový...foťákovitý. Ale ne do kapsy kalhot jako XQ2. Jenže už dopředu vím, že když koupím XQ2 vždycky budu mlsně koukat po X30. Obrazový výkon, podle testů je prakticky stejný. Konkurencí XQ2 v ceně může být první SONY RX100, jenže výstup z třebaže většího snímače v kombinaci s objektivem je výrazně horší než u novějších modelů. Tak také zatím nevím. Chybu neudělám ani u jednoho s těch dvou. Ani když ještě počkám. Mirrorles Canonu se dočkáš. Zatím spolu s Nikonem odolává, jenže se bude muset vyrovnat konkurenci. Budoucnost je mirrorles. Divil bych se kdyby nebylo připraveno v šuplíku.
    Nejzajímavější fotky mám z prvního foťáku, dvoumegového Canon A40. Abych místo focení nesbíral techniku...

    OdpovědětVymazat
  10. Kocoure, o tom co v téhle kategorii foťáků je na trhu mám nastudováno, většinou z netu, z testů a recenzí a fór tuzemských, zahraničních ale i z prezentačních akcí u Škody, mám kolem cestu. Než praktik jsem brouk Pytlík. Příliš mnoho informací je někdy na překážku hlavně pro šťouru jako jsem já. Ale zase se můžu podělit. FZ1000 jsi v kategorii univerzálních ultrazoomů nemohl vybrat líp, ať vydrží. Sice není kapesní, ale většině případů nahradí mnohakilové vybavení. Měl jsem cukání, ale nakonec vybral jinak. Ovšem inspirován tím úžasným hledáčkem. Kdybych chtěl utrácet za nejlepší kvalitu, sáhnul bych po Sony RX100 IV. Jenže nemusím mít všechno nej. Mám foťák na "špekulativní focení". Teď vybírám na všednodenní tahání v kapse. Přiznávám, že F X

    OdpovědětVymazat
  11. Brouk Pytlík hlásí : Prolezl jsem internet, načetl aktuální stav na trhu. Nepotěšující. Vynechám-li nejlevnější dvoutisícovou kategorii, v kategorii do pěti tisíc prakticky jen ultrazoomy se snímači 1/2,3 palce. Někdo to rád dlouhé... 3-4x zoom není. 8-10 a víc. Zoommanie. Jenže podle toho vypadá obrazová kvalita. Sice není tragická, ale nic moc. Snímače CCD HAD (opatřené čočkami, Sony) většinou však CMOS BSI. Ještě že ne jen CMOS se všemi nectnostmi, hlavně šumem. CMOS BSI (back side illumination - obvody a tranzistory se podařilo nacpat na zadek za čivné buňky, takže nestíní). Levnější na výrobu, rychlejší, při vyšším iso neroste tak šum, ale u levnějších vyšší šum na základním iso, pronikání světla do sousedních buněk, šum vznikající proudem naprázdno. V kategorii do okolo čtyř tisíc našel dva použitelné. Sony DSC W220, podle testu s obstojným obrazovým výkonem (v rámci možností) ale se silnými odlesky v objektivu v protisvětle (podle testu na Digimanii, jestli se nepletu, měl jsem z projíždění netu krvavé oči do tří do rána) a trošku větší Nikon S7000 s lepšími možnostmi nastavení, podle testu s o něco horším obrazovým výkonem. Snímač má "jen 16 mpix, kdežto Sony má 18 mpix. Což oboje na 1/2,33 snímači je hrůza. Objektiv u Sony vykreslí asi 1400 čar na mm jenže to u Fuji X30 dá objektiv s 12 mpix čipem. Prostě hustota pixelů je vyšší než rozlišení limitované objektivem. Jenže papírově to vypadá lépe. Podrobný test volně k nalezení na netu v elektronické verzi CHIPu. Nic jiného použitelného vysloveně v kapesním formátu jsem nenašel. Canon Ixus jsou relativně mizerné jako vše ostatní v té cenové kategorii. Malé foťáčky Fuji se snímači EXR 1/1,6 a rozumným zoomem nejsou. Všeobecně použitelná kategorie kompaktů začíná zhruba na osmi tisících. Ne, že bych si nepřidal, ale nechce se mi a nic ultrakapesního ani za tu cenu není. Toť úplná zpráva co nového je aktuálně k mání. Leda že by bylo něco v bazaru.

    OdpovědětVymazat
  12. No já si počkám.
    P.S.: Včera jsem si utopil MP3 player při domácí pedikůře - i když jsem byl rychlý, tak jsem tu baterku nedokázal vytáhnout včas. Už je sice suchý, ale nejde. A stál kdysi hromadu peněz. Tak jsem si "vydělal" jenom asi 900.- Kč. Ty věci nějak hrozně rychle ztrácejí cenu... [;>))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a ruský mazací fujtajbl mi z Číny nedošel. Ani prachy mi nevrátili. Ať se jimi udáví, zmetci!

      Vymazat
  13. Jaký přehravač? Nutno rozebrat, prohlédnout jestli nejsou vyžrané obvody, propláchnout destilkou s trochou čistého špiritusu a pořádně vysušit. Mohl by se rozchodit.
    Mazací fujtajbl možná přijde později. Dlouho čekám na na náhradní díly nedělání notebooku, pravda, platba po dodání.
    Foťák na každodenní tahání v kapse jako zápisník už mám vybraný. Porovnal podle testů a fotek, zvážil pro a proti, konstatoval, že v téhle kategorii je to hnus prakticky všechno, třebaže před deseti lety by to byl skvost k nezaplacení. Nikon S7000 za baťovských 3.999,-. Dal jsem si hranici čtyři. Když ho zase rozsednu, nebude to teagédie. Sony DSC W220 podle testů sice má výstupy o fous lepší, je i menší, ale má menší možnosti nastavení a není tak "fotografický". Nikon je Nikon. Líbí se mi víc. Dál se uvidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše již včera provedeno Obuvníku, HNED po katastrofě - Baterka byla venku tak do 5". Už jsem několikrát takto resuscitoval vysílače od mikroportů. Když ho má herec v podpaždí - zpěvačky většinou mezi ňadry (pokud něco takového mají, obvykle ano) nebo na vnitřní straně stehna a dělá na jevišti "divy", tak se pot dostane dovnitř jako pára - kupodivu i se solí. Povedlo se mi to oživení několikrát (v destilce byly i přes neděli), ale časem se staly nespolehlivými. Vydržely cca tisíc představení (6 let) a podle výrobce se měly po stovce použití vyměnit za nové.
      Tož na to kultura ale nemá. Ne ta státem dotovaná. Ale v Sennheisrech byl modul PLD 0,75 mm, tady je sotva poloviční.

      Ten vybraný player umí totéž co starý X-Clef - jen má vestavěný aku i paměť. To vestavěné aku mě trochu mrzí. Nevěřím, že vydrží o moc déle, než ty tři roky záruky.

      Vymazat
    2. Tak mám smůlu Obuvníku,
      nebudu si kupovat novou mp3. Dal jsem aparátku ještě jednu lázeň, etérovou - a po půlnoci, po dvou hodinách schnutí na radiátoru jsem přiletoval baterku - a hraje, sfiňa malá. Zítra se to pokusím narvat zpátky do krabičky a pokud mi to gramlavé stařecké ruce a poloslepost dovolí, bude jako nový. No nenaštvalo by to jednoho? [;>/
      Ale zase hraje na jeden aku AA asi 4 hodiny (na tužkovou baterku cca 8 hodin) a ta baterka (článek) není! vestavěný. A umí nahrávat v mp3 formátu, což ten, co jsem chtěl koupit neumí, jen ve wav. No, ne že bych na to chtěl nahrávat, mám na to lepší stroje, ale mám tu možnost. Dobře mi tak, nemám být tak zaťatý. [;>)

      Vymazat
  14. X-Clef ? To je něco staršího. Čím je tak výjimečný, že je obtížné ho nahradit? Nestačil by Sansa Fuze? Jeden mi přebývá. Jeden přehravač v zásobě mi stačí. Orig. sofware jsem přehrál rockboxem, má spoustu nastavení,na co jen pomyslíš. Mnohapásmový uživatelsky nastavitelný ekvalizér, 4giga vlastní paměti a slot pro micro SDHC. Zvládne nejméně 32GB. Zukový výstup dostatečný pro malá sluchátka, ale v přiměřené hlasitosti utáhne i 32ohm Samson SR 850, kupodivu zdařilá kopie Sennheiser HD 580. Obvodově a zvukově prakticky stejný jako Sansa Clip Zip, který poslouchám. Akorát je větší s větším displejem a baterkou.

    Foťáky - porovnal jsem jich hodně, ještě dneska odpoledne, až mi oči přecházejí. Škoda, že nemůžu naživo porovnat s rozsednutým. Měl jsem ho "v ruce", věděl co při kterém nastavení čekat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narval ještě v noci,
      ulomil sice páčku od přepínače "HOLD", ale ten mi stejně lezl na nervy - omylem šoupnu a nedá se nic zapnout, vypnout. Takže holt to nebude mít funkci "hold". Byla z plastu asi tak 0,6 x 1,2 mm a opravdu, ale opravdu se to nebudu snažit opravit. Přilepím to venkovní ovládací šoupátko, ať se blbě neblembá a hotovo. Šel jsem do kanafasu kolem půl čtvrté. Asi (určitě) odpoledne zvadnu.[;>)

      Vymazat
  15. Jestliže nafotíš přepínač a chtělo se ti časem opravuit, podívám se do svého šrotiště. Funkce hold sice není nezbytná,ale je příjemné mít všechny funkce funkční.

    OdpovědětVymazat
  16. Je vymalováno. Šel pro něco k snědku, cestou že podívám na prezentaci Nikonu, zvažoval jestli S7000 nebo ještě menší Sony DSC W220, zašel si kousek do Fotolabu, kde Nikon mají za nejnižší cenu, pokoukal, jen tak z plezíru zeptal "máte Fuji?". Bohužel měli. Ne za vitrínou jako ostaní, ale "Támhle na pultě". Koukám, baťovská cena 9999,-Kč. Jak jsem se zdržel na prezentaci Nikonu u konkurence, zlevnili. Těsně než jsem přišel. A jak přišlo oko na hledáček, bylo to silnější než já. Tak mám Fuji X30. V kombinaci černé a matného chromu. Retro. Mám co jsem chtěl a dobře mi tak. Až se vzpamatuju a zprovozním, podám hlášení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to tušil, já to tušil...
      Když ono je to i od pohledu hezké. Takové - solidní.
      Ale myslím že nebudeš litovat. Do ledvinky i do aktovky to vejde.
      ===
      Ad "HOLD": Už je to v kupě, nebudu to znova rozebírat, do toho pouzdra se to šoupe dost obtížně - je tam spousta různých dílků, které se musí přesně naštelovat před finálním zaklapnutím zadní stěny. A navíc - stejně bych asi nenašel odvahu ten přepínaček měnit. Modul 0,625 je už pro mé gramlaté ruce tabu.

      Ale hlavně: ten přepínač mě sr... iritoval, ještě když bylo všechno nové. Stačilo to špatně chytnout do ruky a už nic nefungovalo. Než jsem si toho všiml. Dokonce jsem uvažoval, že to šoupátko zalepím. Tak teď ho zalepím zcela určitě - jen si musím koupit vteřinové lepidlo. Vietnamec prodává celou krabici (12 ks) za 23,90.
      No nekup to! Zvláště pak, když ta tubička po otevření vyschne, ať s tím děláš cokoliv.

      P.S.: Přišel mi balíček z Ruska(!). Ten gaist objednaný v Číně(!). Netušil jsem, že Čína už zabrala i Rusko. Nebo je to naopak?
      Ale není to to, co jsem čekal. Nicméně jemná vazelina to je. Takovou se mazaly krokové voliče na mechanických ústřednách - ještě jsem je zažil.

      Pošlu spolu s pozdravem někdy příští týden.

      Vymazat
  17. Tos mě měl varovat :-) Přesně tak. Nebylo možno odolat. Leica styl. Velmi solidní a ne až tak lehký. Ovšem do kapšišky se nevejde, milášek. Až mrňavý Sony bude ve výprodeji....
    A tři zadele nastavení. To zas budou krvavé oči a hlava v pejru co čím básník v menu myslel. Akorát jsem stačil jakž takž zvládnout zrcadlovku. Tedy nastavení. Focení, no ehm. Mám resty a výčitky. Šum na první nástřel se jeví jako netragický, třebaže skřeti se velmi snaží. Až ošahám, napíšu povídání. Na velké focení máš FZ1000. Podle všech recenzí a měření, které jsem prošel je na prvních místech. Z ultrazoomů na prvním. Objektiv je ukrutně povedený a celek je sladěný že líp to nejde. Do kapsičky jako zápisník by byl SONY DSC W220. Podle testů ze všech šumáků nejméně šumákovitý. Mám ho v hledáčku tak jako Fuji. Jen počkám na výprodej. Zkoušel Nikon S7000, přestože skřeti se velmi snažili, ISO 400 při prohlížení v plné velikosti 16 mpix (snímač má 18) byl jak efekt "olejomalba". Sony o fous lepší. Na rozsednutý Fuji pořád málo.
    Na mazadlo jsem zvědavý mazavka.

    OdpovědětVymazat
  18. Víš Schumachere,
    já totiž programově nečtu recenze. Já ani nesrovnávám parametry. Myslím, že jsem už popsal jak na to jdu. Jako foto-buran.*
    Vezmu si pěkných pár (desítek) zkušebních snímků - klidně ze stránek výrobce - a udělám si adresář, kde je přejmenuji - a jen na papírek si poznamenám čí je čí. Pak je několikrát prohlížím a dělám si poznámky. Mezitím zapomenu, odkud který obrázek je. To trvá několik týdnů. Vypíšu si ty které se mi zdály nejlepší a pak vytáhnu ten papírek. A vím.

    Jo - na focení "na vážno" mám CANON 7D Skoro 10 kilo v batohu. Když číhám u klece na nějakého zvířáka nebo se deru vývratem na "vhodné místo", tak mě bolí nejen v zádech, ale i ruce.
    Proto ta FZ-1000. Všechny tři objektivy v jednom, jedna sada filtrů. Stačí lehčí stativ. A kdybych tím nerad třískl o zem, protože mi třeba ujedou nohy na mokré trávě, tak "vydělám" jen asi 20 000,- Nechutné, ale na seppuku to není.

    Ideál mám - "skládací" aparát. Jenže se vším, co bych potřeboval je za 1 750 000.-. To mi strach nedovolí. Takže ještě čekám na plnoformátovou "bezzrcadlovku" pro skla CANON.

    Synáček naštěstí taky fotí, tak aspoň bude mít po fotrovi slušné dědictví.

    OdpovědětVymazat
  19. Jo, mistr zvuku se nezapře. Slepák nebo dokonce dvojitý slepák. Při testování zvukových zařízení je to nutné. Psychoakustika je potvora. Nemihl bych živit recenzemi, tedy poctivými, uhnal bych si audioneurózu. Stačilo testování sluchátek. Fuj. V recenzích se pídím po fotkách. Třebaže slepáky nedělám. Ale je to výborný nápad. Recenze jsou dobrým vodítkem, ale poslední slovo mají fotky. Po intenzívním zkoumání dávám recenzím za pravdu. Většinou nekecají. Tedy moc nekecají. Mám slovíno, čeká učení. Výhledově budu vybírat levné regálové dvoupásnovky. Recenze a grafy... Zúžím výběr a střelím od boku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je v tom Schu.,
      že každý má "jiné uši". Jednomu se líbí to, druhému ono. V reproduktorech jsou ty největší rozdíly. DA převodník a zesilovač, pokud nejsou vyloženě vadné, se nijak v kvalitě neprojevují.

      Ale taky v místnosti, kde se poslouchá. Jen šílenci si místnost nedovybaví tak, aby byla poslechově "průměrná". Ani tělocvična, ani peřiňák. (Proto mám postel, závěs na druhé straně a koberec. Zadní stěna živá - holá zeď a skleněné dveře, tedy +/- jakýsi panelákový průměr.) Kdyby bylo víc prostoru, asi bych musel repra dát blíž ke zdi (problém - tam je trojdílné okno) nebo na nich přepnout přizpůsobení v basech na poloprostor.
      Ale jak říkám - co člověk, to ucho. Co ucho, to jiný vkus. Navíc: Každá muzika chce něco jiného. Symfonika, církevní sbory, piano, techno, muzikál...
      Nebo japonská tradiční hudba, v originále provozována v těch papírových domečcích.
      Když se člověk s tím vším dostane do pásma "šedého průměru", vyhrál. Všechno má "trošku špatně". Tedy dost dobře.
      Jo - a utišit PC. Dobrá, odhlučněná skříň, zabudovat do nábytkové skříňky z jeden a půl palcové dřevotřísky, pomalý ventilátor ke zdroji. Není tom kupodivu ani příliš snadné, ani levné. Ale vyplatí se.

      S foťákem je to lautr stejné. [;>))

      Vymazat
    2. "S foťákem je to lautr stejné." Aha, už frčím opatřit závěs item koberec, šum se vůčihledě sníží a stíny projasní :-)
      Stačí aby to obecně poslouchatelně a hlavně příjemně hrálo. Bedýnky mám předvybrané, Teac, relativně levné a za tu cenu, cca pět dvě stě, prý velmi poslouchatelné. Charakteristika měřená v měřícím prostoru poněkud zubatá hlavně od 100 do 1000 HZ, ale vcelku rozprostřená azubatě stoupající od cca 45 do 20 kHz. Vlastnosti reálného prostoru a umístění v něm to stejně na spodku rozházejí. Zatím poslouchání vyřeším předzesilovačem pro gramofon a připojením do line in mikrosystému Nakamichi. Doufám, že napětové úrovně vstupu a výstupu se nebudou hádat. Předzesilovač vestavím do gramofonu. Napájení buď dodaným zdrojem napojeným v gramofonu, nebo když když se zdroj bude projevovat nelibě brumem a podobně, z dvanáctivoltového akumulátoru, odběr 200 mA je zanedbatelný. Takto nechám až časem připojím velký zasilovač a bedýnky. Lepší předzesilovač v gramofonu a táhnout už silnější signál než kabelem víc než metrovým a táhnout signál z přenosky.

      Z večerního zkoušení foťáku se mi napřed opotila záda. Scéna osvětlená pětasedmdesátiwattovou žárovkou, fotil s plným zoomem na asi pět metrů. ISO 1600. Překvapivě velmi detailní, nápisy na krabicích od všeho možného relatvivně ostré, šum velmi uměřený. Pro porovnání vzal zrcadlovku s tím velkým hrncem. ISO 1600, zoom naplno, ručně přesně zaostřil a...opotila se mi záda. Oproti Fuji rozmyté, zprocesované, hůře čitelné, zrnité. Fuji o třídu výš. Objektiv v pořádku, foťák v pořádku, nastavení v pořádku. No jo, zapomněl na rozsah zoomu, Fuji má dvojnásobně delší. Při stejném nastavení přiblížení se obrátilo, ale ne o moc. U Fuji je všechno drobnější, s méně detaily, ale stále pěkně ostré. U zrcadlovky větší, čitelnější, dvacet mpix oproti dvanácti mpix je znát, ale ne tak ostré a s menší hloubkou ostrosti. Fotky pořídím znovu, budou v článku. ISO 400 se zdá velmi použitelné. Když vezmu v úvahu objektiv F2-2,8 na dlouhém konci a porovnám s objektivy s F5,6 na dlouhém konci, u jiného foťáku s F začínající na 3,3-3,6, vychází mi pro menší světelnost ISO až 1600. A při ISO 1600 mi pro neprofitřídu i zrcadlovek vychází fujtajbl. Jestliže nenarazím na nějaký zásadní zádrhel, vypadá to dobře. Seťák u zrcadlovky má f3,5-5,6. Co naženu snímačem, to ztratím v objektivu. Z ISO 400 mám 1600. Mínus menší hloubka ostrosti. Velký hrnec má v celém rozsahu f2,8. Jenže váží půl kila. To jsou poměry, které si ne každý hned uvědomí. Možná, že kdybych rovnou koupil F X30, po zrcadlovce bych tak moc netoužil. Má výhody, větší snímač, větší rozlišení, o fous větší dynamiku, jenže pro všednodenní focení nejsou tak zásadní. To foťák pro "špekulace", ne pro palbu od boku.

      Vymazat
  20. Aha, už frčím opatřit závěs item koberec, šum se vůčihledě sníží a stíny projasní :-)
    No aby ses nedivil. Někdy stačí k vylepšení fotky opucovat objektiv. (Osobně jsem zažil. Jeden mastný palec - pokaždé nekoukám, jestli je objektiv sklovitě čistý - a půl odpoledne fotky na nic.) Tu veverky na stole v hradním bufetu už asi nikdy nenafotím...

    OdpovědětVymazat
  21. No to mi povídej. Jak to nemá automatickou krytku, tak velmi háklivé. Ono se nezdá, ale povrchy jsou háklivéa vlasové škrábance se udělají natošup. Proto je chráním UV filtry. V nehorším orajbuju ten. Nejhorší je pucovat 77 mm toho hrnce. Filtr sice trochu zhoršuje vlastnosti, ale vyplatí se. V Anglii na výletě v Brightonu zmoknul tak že voda se dostala i pod filtr. Byla fuška vypucovat, ale v pořádku. Promokli jsme fest, manželku drobet ošplouchla vlna při mazlení se s mořem, tak je měla i v botách. Po částečném proschnutí u kafe jsme ffrčeli na vlak, právě když přes dramatické mraky začalo vylézat sluníčko. Ale zdraví je na prvním místě. Tak až příště. Ještěže mám fotky z jara. Tím rozsednutým. Asi bych měl udělat fotogalerii na netu, kdysi něco dal na Rajče, ale to už dávno.
    K Fuji poptám filtr, jestli bude potřebný malý průměr. Hned jsem našel otisk, asi ne můj, někdo už měl aparát v ruce, a ještě malý otisk tak velmi úporně držící až jsem se obával, že problém. Opatrně vypucnul izopropylem a speciálním pucovadlem na objektivy. V pořádku. Rád bych to tak udržel. Krytka je nasazovací, bohužel bez poutka, vymýšlím jak ho přidělat. Asi budu vrtat dvě dirky u sebe pro provlečení vlasce pětatřicítky. Nebo udělám objímku po obvodu krytky. Koupím futrál, do stávajícího se mi foťák nevejde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dvě dírky.
      Přes ně se dostane tak málo prachu, že to nestojí za řeč. Objímky většinou nedrží a padají. Jsou i nalepovací úchytky - ale v horku někdy padají.
      Doporučuji i plastový zámeček na špagátek, aby se dala krytka občas strčit do kapsy - když se fotí za silného větru, krytka dost nepříjemně plácá kolem.
      UV filtr - když je kvalitní, nedá se o nějakém zhoršení optických vlastností mluvit. Snad jedině v protisvětle. Tam se může potažmo na chvilku i sundat.
      ALE - když se dá několik filtrů na sebe (např. UV a polarizační) tak mám pocit, že už to vidět je. Ale zkoušky jsem nedělal. Prostě měním kus za kus.

      Vymazat
  22. Filtr tam už je, nebylo snadné sehnat čtyřicítku. Samotný není. Musel koupit včetně sluneční clony jako držáku na filtr 58 a velké krytky. Nechtělo se mi, ale musel, samostatný prakticky není k mání. Po zkušenostech bez filtru ani ránu.
    Přichycení krytky na špagátek vyšpekuluju, asi dvě 0,5 mm dirky 2mm od sebe na obvodu.

    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.