Gramofonování III - dokončení

   Jsou okamžiky v životě bastlíře, kdy si musí tvrdě říct dost, jinak se zblázní. Protože každé vylepšení se dá (možná)  ještě trochu vylepšit. Nebo taky "vyhoršit" - s potupným návratem zpět. A gramofon není něco, co může zlepšit mizernou nahrávku. Je to prostě přístroj, který by neměl do cesty signálu zanášet mnoho chyb. Dost už je těch, které nadělají zvukaři, lisaři - a obchodníci při výrobě, a skladování LP. desky. A muzikanti...

Síťový filtr aneb co ucho nelyší, to srdce nebolí.

Brum. Při větších zapojeních je to nejobávanější nepřítel zvukaře

Předmluva Kocourova

   Brumy máme různé. Dají se rozeznal sluchem. Kapacitní (vysoký)b- když není dobře uzemněné stínění nebo  je stínění "řídké", indukovaný (hluboký), když se povede něco citlivého (např. analogový magnetofon nebo dynamický mikrofon případně dynamická přenoska gramofonu) přiblížit k něčemu, co má vestavěný klasický síťový tranformátor (s železem), demodulovaný (vysoký, "hranatý", když jsou citlivé obvody vystaveny vf. signálu, který je modulovaný  50 Hz a na prvním polovodičovém přechodu dojde k jeho demodulaci do slyšitelného pásma, a ten nejzákeřnější, brum z "dvojité země". Ten vzniká, když uzemníte zvukovou soustavu ("instalaci") na více než jednom místě. Vznikne tak plochou veliká smyčka, do které se zcela určitě trefí něco, co vyzařuje magnetické pole o síťové frekvenci. Nebo - na "nuláku", který je často společný s ochranným vodičem vznikne úbytek a ten se objevi na místě s největším odporem. Třeba u mikrofonní vstupu. Nalézt dvojitou zem je už práce pro zkušeného - a s představivostí. Bohužel - tenhle brum bývá nejčastější. Je to hlavní důvod, proč se profi zařízení vybavují velmi drahýnmi a těžkými modulačními tranformátory v masivních permalloyových krytech, které i při nejvyšší kvalitě způsobují v signálu zákmity, harmonické zkreslení  a omezují frekvenční pásmo. Ale znemožní interakci mezi signálofvou cestou a zemnněním. Nebručí to... 

Gramofonování II.

Pokračování never-end historie

Neexistuje na světě věc, která by se nedala aspoň trošku vylepšit. Snad kromě páky jednozvratné. Takže kolega ve zbrani Schumacher (v bastlení, ne v profesi), ještě nedávno tak nadšený svým Hi End-ovým gramofonem usoudil, že nastal čas na změnu.

Gramofonování

Aneb Vánoce trochu úplně jinak

   Vánoce bastlíře? Ty má, když se mu povede něco postavit nebo vylepšit. (To mi povídejte.) Protože kupodivu není ani tak důležitý výsledek, ten se dá občas koupit - pravda za spoustu peněz -  ale cesta ke kýženímu výsledku. Se všemi těmi dílčími úspěchy, nezdary a  peripetiemi. Čím větší problémy musí bastlíř překonávat, tím větší má nakonec radost. 

Ono to fakt funguje!  

StK

George NEUMANN

Jak jsem narouboval německou hlavu na čínské tělo

Solidní značka

  Něco málo z historie. V Německu a Střední Evropě vůbec je pojem mikrofon NEUMANN velmi známý. Tenhle kondenzátorový mikrofon vznikl na rozkaz Adolfa Hitlera, aby měl pro své uřvané projevy mikrofon, který zvládne tu jeho "dynamiku" projevu*. V době dynamických, páskových a dokonce i uhlíkových mikrofonů se laboratoře George Neumana z firmy AEG pustily do nového principu a brzy dodali Vůdci mikrofon, který zcela splňoval požadavky. Byl to velký válec na stojanu, kde byl lampový předzesilovač s výstupem, na který se dala připojit přímo telefonní linka (nestíněný drát). Nad válcem byla trubka, zakončená kondenzátorovou kapslí v krytu, odolném proti  poprskání slinami Vůdce. 

   

  Mikrofon se původně napájel přímo ze sítě napětím 220V/50 Hz.  Brzy na to ale dostal mikrofon oddělený napáječ a tak vydržel až do konce války. Tu a tam na něj narazíte na fotkách, kde Hitler něco pronáší k davům.

Můj první magnetofon

Tenhle kousek bude důvěrně znát Astra. Stříhací Jansen.

  Magnetofony už svoji roli dohrály. Máme dneska záznamy digitální, milionkrát kopírovatelné bez ztráty kvality. Na malinké flešce je místo na celý archív zvukových záznamů, který by kdysi zabral několik místností. Poprvé jsem si to uvědomil., když jsme digitalizovali celý páskový archiv divadla. Z místnosti se třemi velkými festovními železnými regály (dřevěné by tu váhu pásků neunesly) vznikl po roční práci dvou lidí sloupec CD asi dva metry dlouhý se záznamem v mp3, celkem 192 "duhových koleček". Menší kufr. Dneska to množství dat vejde na harddisk velikosti tabatěrky. Asi 2,5 TB. 

   A přece pamatuji doby, kdy magnetofon  byl jedinečným a jediným použitelným prostředkem pro posunutí zvuku v čase, v jeho "zakonzervování".  Taky se kdysi dávno hrálo v rádiu "z konzervy" - ať už gramofonu nebo modernějšího magnetofonu.

Bez zrcadla: CANON EOS M5

Včera v podvečer to vypadalo dost nebezpečně.

  Tak jsem zase utratil peníze, které jsem si nedávno vydělal. Nikoliv focením, jak jsem si kdysi předsevzal, ale tím, co dělám celý život.

   I kdybych fotil každý den dvanáct hodin, neuživilo by mě to ani náhodou. Potkávám se s bývalou baletkou, nyní profesionální uměleckou fotografkou (vynikající!) a ta mi vysvětlila, že focení samo je tak dvacet procent práce. Zbytek tvoří  PR, hnusně řečeno shánění kšeftů. Takže si focení raději nechám jako zálibu s tím, že tu a tam někdo zatouží mít k něčemu fotku, kterou vytvořím a je ochoten i něco zaplatit.

O vrozené lenosti kocourů

Dneska to nebude ani o focení, ani o zvuku nebo videu. Jen o lenosti.   

  Koupil jsem si rádiem řízený budík z Číny.  Ženě budík, který jsem ji kupoval v devadesátém roce jako horkou novinku (u nás) za spoustu Kčs už tolikrát spadl na zem (většinou za tím byli kocouři), že se moc opravovat nedal. Tlačítka dvakrát měněná, ferritka několikrát  lepená. Tak jsem ženě dal svůj budík, koupený o deset let později a "praštiv se přes kapsu" pořídil jsem si nový, asi tak za 5 USD i s poštovným a balným. 

(Ta cena je nízká asi proto, že čínský kapitalista využívá dětskou práci a ničí životní prostředí.)

Ďábel vězí v detailu

 Každý fotograf to zná. Jdete si jen tak přírodou, městem nebo po ZOO a fotíte. Jeden námět už máte nafoceným, tak se šouráte dál a koukáte kolem, jestli ještě není něco na focení. Aparát po chvilce raději dáte do pouzdra, protože vám v ruce překáží, případně na něho prší. A pouzdro buď nezapnete a riskujete tak vypadnutí relativně drahého aparátu při přelézání nějakých překážek nebo naopak zapnete. V tom druhém případě je téměř jisté, že se do minuty objeví cosi zajímavého, co by bylo záhodno zvěčnit. 

Rozepnete dva zipy, tasíte a  -  a situace zmizí, vážka  odletí, bezďák vás zaregistruje a jde si k vám pro almužnu nebo se jen změní světlo. Takže šup s přístrojem zpátky do brašny a hra začíná znova. 

Gramofon aneb koňmo po dálnici

Tak náš Schmacher si zrekonstruoval gramofon. 

Je príma, když má člověk čas na něco takového. Když to má za koníčka.

   Jistěže mu funguje a je bude to tak krásné, vytáhnout LP z pestrého obalu, opatrně velejemným štětečkem odstranit prach, který se na desku radostně usazuje hned po jejím vytažení, položit desku opatrně na talíř, nasadit přenosku a opatrně, přes vzduchovou pumpičku ji spustit do drážky. Někdy se to povede i bez bouchnutí. Pak se ozve slaboučký šelest a občas jemné lupnutí prasknutí a my čekáme, copak je na desce vyryto. Tedy vylisováno. To je obřad, někdy však s nejistým výsledkem.