sobota 20. dubna 2019

George NEUMANN

Jak jsem narouboval německou hlavu na čínské tělo



Solidní značka

  Něco málo z historie. V Německu a Střední Evropě vůbec je pojem mikrofon NEUMANN velmi známý. Tenhle kondenzátorový mikrofon vznikl na rozkaz Adolfa Hitlera, aby měl pro své uřvané projevy mikrofon, který zvládne tu jeho "dynamiku" projevu*. V době dynamických, páskových a dokonce i uhlíkových mikrofonů se laboratoře George Neumana z firmy AEG pustily do nového principu a brzy dodali Vůdci mikrofon, který zcela splňoval požadavky. Byl to velký válec na stojanu, kde byl lampový předzesilovač s výstupem, na který se dala připojit přímo telefonní linka (nestíněný drát). Nad válcem byla trubka, zakončená kondenzátorovou kapslí v krytu, odolném proti  poprskání slinami Vůdce. 



   

  Mikrofon se původně napájel přímo ze sítě napětím 220V/50 Hz.  Brzy na to ale dostal mikrofon oddělený napáječ a tak vydržel až do konce války. Tu a tam na něj narazíte na fotkách, kde Hitler něco pronáší k davům.





NEUMANN
   Mikrofony Neumann byly vlastně jediné studiové mikrofony let šedesátých a sedmdesátých, dostupné na našem trhu. Nebyla to ovšem žádná láce, stály kolem 8 000.- Kčs - při tehdejších platech kolem 2 000.- Kčs. (Já tehdy bral 1 240.- Kč za měsíc).
V soukromých rukou jich bylo velmi málo. Národní podniky se k nim dostaly spíše. Tak jsem se s nimi seznámil kolem roku 1966 i já, v Domě Kultury OKD, nyní přejmenovaný na POKLAD.

   Měli jsme tam dvě kompletní sady. V každé byl napáječ, předzesilovač a tři kapsle: kardiola, osmička a hyperkardiola. A desetimetrový sedmižilový  stíněný kabel, který ovšem nebyl nikde k sehnání. Ale ten zvuk! Při srovnání s mikrofony TESLA (dynamické "vajíčko" a krystalovou "kobru" nepočítám, i když se v obchodech ještě běžně vyskytovaly)  AMD 100, AMD 103 a podobné, které sice nevypadaly, že jsou z minulého století ale bylo hned slyšet, co je mikrofon a co jenom bakelitová krabička.

   V té době se začalo rozšiřovat fonoamatérství, mělo publicitu i v rádiu a firma AKG Wienna si uvědomila, že by tady mohla tu a tam pár kousků ze svých mikrofonů prodat a tak vyslala svého zástupce pro východní země pana Koschabka, aby zadotoval věcnými cenami každou, byť jen trochu významnější fonoamatérskou soutěž mikrofony AKG. První a druhá cena byly mikrofony AKG, třetí byla nějaký reklamní materiál. AKG už byly mikrofony o hodně lepší - ale na Neumanny prostě v žádném případě neměly.  
   Když jsem pak po roce 1970 dorazil do rádia, byly tam i jiné mikrofony, ale "slovaři" (natáčejí mluvené slovo, rozhlasové hry atd.) na Neumanny nedali dopustit. Nešuměly, měly skutečně tu charakteristiku, která byla uváděná - a vůbec NEUMANN je NEUMANN.

   Firma se rozdělila spolu s Německem na BRD a DDR. Mateřský podnik Neumann zůstal na západě, v Berlíně, jeho druhá část i se zaměstnanci se zabydlela v městečku Gefehll kousek od českých hranic a protože měla zkušené odborníky a know how, produkovala špičkové mikrofony i nadále. Značku Neumann vysoudila západoněmecká část firmy tak ta naše, "socialistická" část firmy se přejmenovala na Mikrotech Gefell.

Kapsle M7S a M8S
   Když se před mnoha lety se stěhovalo jedno loutkové divadlo do nové budovy a rušil se starý materiál, byly tam mezi jinými i dvě kapsle Neumann M7S a M8S. Nešel do nich strčit žádný konektor a jediný předzesilovač Neumann už kapsli měl. Proto se soudruzi rozhodli ty nefunkční kapsle zlikvidovat. Nabídl jsem se jako člen inventární komise, že je odevzdám do sběru osobně a můj návrh byl komisí přijat. Odevzdal jsem starou žehličku, donesl potvrzení na 2 kg železného šrotu a mikrofony uložil do skříně. Tam ležely spoustu let, protože jaksi nebyl čas se jimi zabývat,. Ale o jejich ceně jsem věděl.

   Před šesti lety jsem po infarktu přestal dělat šéfa zvuku a odešel do penze. Ne úplně, protože nebyl důvod s prací okamžitě přestat, hlavně, že jsem se už nemusel s nikým hádat. Ale nechal jsem si zvukařinu jako placeného koníčka. Zbylo mi podstatně více volného času a tak jsem udělal první verzi MS mikrofonu z kapslí Neumann.
   Fungovala docela dobře i při zapojení snad jednodušším než krystalka. Ve studiu snímal MS mikrofon bezvadně, ale při prvním pokusu zaznamenat koncert symfonického orchestru jsem hanebně pohořel. Tyristorové osvětlení sálu se do asymetrického vstupu infiltrovalo tak, že při veškeré snaze (oddělovací trafa, předzesilovače) tam vždy trochu brumu zůstalo.  Trochu moc. A navíc celá sestava byla poměrně neskladná. Vzdal jsem to a v praxi jsem ji  dále nepoužíval.

  Po několika dalších letech jsem náhodou narazil u kolegy, který má své soukromé studio na čínské kondenzátorové mikrofony BM-800 a půjčil jsem si dva na vyzkoušení. Konstrukce solidní, zinkový, pochromovaný odlitek, ale zvuk byl poněkud plechový. Neodolal jsem a jeden z nich opatrně rozebral - tedy vlastně jen odšrouboval kryt. Překvapení bylo na mé straně - kapsle sice byla elektretová (to jsem podle zvuku čekal), ale zbytek zesilovače byl zpracován naprosto profesionálně - přesně podle zapojení mikrofonu MG UM-70. (Všetci kradnů...) Neodolal jsem a dva "čínské Neumanny" jsem si objednal, že se pokusím na ně implementovat staré kapsle Neumann. Nějakých 316.- Kč/ks včetně poštovného. (Dají se koupit i jinde, ale jejich cena je násobně větší. Inu - překupníci.)



   Když mikrofony došly, postavil jsem na prkénku měnič z 8,5 V (vnitřní napětí mikrofonu po stabilizaci z fantomu 48 V) na cca 70 V=, vyhrabal dva vysoko ohmové odpory 470 Megaohmů a zkusil k BM-800 připojit kapsli od Neumannů.

   A náhle se ve sluchátkách objevil ten známý "plněpásmový" zvuk Neumanna. Jde tak hluboko dolů, že mikrofon nemůžete držet v ruce - svaly se jemně třesou a kapsle vytváří subakustický signál. Nic sice neslyšíte, ale modulometr šílí.



   Takže jsem se s pomocí bývalého kolegy Jardy, který umí rychle a dobře dělat PLD pustil do přestavby. Se zesilovačem nebylo třeba dělat nic, jen přidat měnič pro polarizační napětí. Za týden bylo hotovo a  jal jsem se měřit a zkoušet. A hned první rána - měnič byl u vstupu a předzesilovač je tam bohužel tak kvalitní, že rušení z měniče, cca 160 kHz perfektně zesílil a na výstupu byly 2 Volty /160 kHz.

   To se pochopitelně nelíbilo následným předzesilovačům a byly přebuzené, přesto, že na vstupu mívají vf. filtr. Nicméně jinak bylo vše O.K.. Takže  jsem přesvědčil Jardu, ať udělá nové desky na měnič a ty jsme umístili na druhou stranu předzesilovače - k výstupu. A najednou bylo vše v pořádku.





   Už jen zbývalo vysoustružit hezký mezikus, který spojí předzesilovač a kapsli Neumann a mikrofon byl hotový.  Tedy dva. Jeden s kapslí M8S a druhý s M7S. Když se dají nad sebe a mikro s osmičkovou charakteristikou pootočí o 90°, je s nich opět M-S mikrofon. Mají standardní napájení P48, konektory XLR i uchycení do "pavouka". A dají se používat i odděleně.


   Následovaly poslechové zkoušky ve studiu, protože v bytě je stále nějaký hluk z ulice a posuzovat subjektivně vlastní šum mikrofonu se nedá. Nakonec jsem našel volný termín, umístil mikrofony na stojan spolu s referenčním mikrofonem Mikrotech Gefell UMT-800  (to nejlepší, co v Ústavu máme)  a natočil na digitální záznamník ZOOM tikání budíku z šesti metrů kolmo, pod úhlem 45°, 90°, 135°, a 180° a záznamy si  odnesl domů. Tam jsem je s jistým rozechvěním porovnával a analyzoval. Dopadlo to docela dobře. Kardiola má šum, asi o 2 dB horší než UMT-800, osmička zase o cca 1 dB lepší.

 



  Osmička (rychlostní vložka)  má při natočení o 90° prakticky nulový příjem, vrací se pouze difuzní zvuk z celého studia, což UMT-800 tak dokonale neumí.
Co mě opravdu potěšilo je fakt, že zadní příjem (180°) z ledvinové kapsle je taky prakticky nulový, pokud se mikrofon nasměruje opravdu přesně. UMT-800 sice potlumí signál hodně, ale ne tak dokonale, Pro praxi to sice nemá moc velký význam, málokdy se něco natáčí v mrtvé komoře,  ale potěší to. Souhlas praxe s teorií.

   Vyhrabal jsem ze sklepa ruskou plechovou skříňku, kterou schovávám od vojny a uložil jsem do ní do pěny oba mikrofony - a ještě tam vejdou dva tužkové mikrofony RODE MT 5, které používám nejčastěji.

   Takže jsem mám za nějakých 700.- Kč dva mikrofony, docela srovnatelné s UMT-800 v ceně kolem 120 000.-  Ještě jsem si v Číně objednal 10 ks vstupních FET tranzistorů po půl dolaru a budu zkoušet, jestli se mezi nimi nenajdou dva, které by šuměly ještě méně než ty, které tam jsou teď.


Možná budu mít štěstí. 


Dokumentace:





PLD měniče


Poznámka:
Prakticky veškeré snímky,  které jsou natáčeny v našem Ústavu jsou snímány pomocí různých mikrofonů od Mikrotech Gefell - tedy Neumann. S ředitelem MG jsem se potkal na jednom veletrhu ve Frankfurtu a ten mi potvrdil, co jsem už tušil. Mikrofony UMT 800 se všechny vyrábějí v Gefellu. Jeden týden se montují do pouzder se stříbrnou metalízou a mají natištěnou značku MG, další týden se stříkají zlatou metalízou,  lepí se na ně znak NEUMANN - a prodávají se za trojnásobek ceny. 
Inu - síla značky.


*/ kdysi mívala firma NEUMANN tuto historii na svých stránkách, Patrně z důvodu politické korektnosti už byly tyto stránky odstraněny a nahrazeny inovovaným výkladem. 




Tady je jedna z prvních nahrávek. Čtyřicet lesních rohů se sešlo pod plynojemem v průmyslovém skanzenu Vítkovic, aby zahráli svému osmdesátiletému učiteli, který je na ten lesní roh učil hrát. Venku, za větru. Ale hráli s chutí.
P.S.: Bylo jich doopravdy jenom 36. Čtyři se nedostavili...




   Dal jsem kapslím Neumann novou šanci. A pak jsem se dočetl, že ony čínské "karaoke" mikrofony se ve státech používají dost často pro revitalizací kapslí od jiných mikrofonů. Čili jsem opět "objevil Ameriku". Ale v USA tam dávají jenom lepší elektretové měniče, já zvolil cestu "pravého kondenzátoru".
Ale "revitalizace" se používá i jinde. Nemyslím, že to je ta hloupý nápad. Dobré věci stojí za to udržovat v dobré kondici. Šetří se materiál i lidská práce, jen ti obchodníci pláčou...


8 komentářů:

  1. To je žrádlo. Příležitostně si vystačím s mikrofony Tascamu, jenže tohle je jiná třída.

    OdpovědětVymazat
  2. Extrémně nízkošumový předzesilovač jsem vyrobil někdy kolem 1972. Šum FETu lze snížit jeho chlazením. Tehdy tekutým dusíkem, toho jsme měli habaděj, ale tak nízko jít nelze, z polovodiče se stane izolant. Proto dse ten tranzistor trochu přihříval odporem.
    Dnes bych vzal Peltierovy články, třeba i kaskádu, napájí se stejnosměrným napětím a teplotu lze perfektně nastavit. Ve zvukovém studiu tekutý dusík nemáte, tak by to byl problém.
    Moje předzesilovače přenášely impulzy vzniklé ionizací v polovodičovém dtektory, ten byl stejně chlazený. Získali jsme tehdy špičkové rozlišení energie, což má význam při detekci izotopů.

    OdpovědětVymazat
  3. Mildo,
    ano, podchlazení se používá i u CCD snímačů při astrofotogafii.
    U mikrofonů, jak ve studio tak v plenéru si to nedovedu dost dobře představit. [;>))
    Navíc - šum se projevuje jen při zvláštních, extrémních podmínkách. Většinou převládá akustický šum (hluk) prostoru. Ale šumět by mikrofon měl co nejmíň, to je pravda.
    Kvalitní a špičkové mikrofony se v šumu liší tak asi o 2-3 dB, cenově ale až 1:5.
    Tak malé rozdíly většinou indikují dosažení fyzikální hranice.

    OdpovědětVymazat
  4. A chytla mě loni na podzim další idea:
    Pro natáčení ruchů v přírodě se stává,že vestavěné mikrofony v ZOOM-u nejsou dost citlivé a záznam krásné lesní atmosféry je zašuměný k nepoužitelnosti. Nosit sebou studiové kondenzátorové mikrofony je dost málo pohodlné a sestavení může trvat tak dlouho, že pták přestane zpívat, srnec bekat, mouchy bzučet nebo les šumět.
    Tak jsem koupil v Číně opět jeden levný mikrofon (použiji jen mechaniku, obal) a kopii velkoplošné kondenzátorové kapsle NEUMANN (na té se toho moc zkazit nedá, je to je jen přesný výstružek, snad jen nekvalitní fólií) a sestavuji si s pomocí kolegy (výroba PLD) nízkošumový kondenzátorový mikrofon s napájením 9V= (baterie uvnitř) - ten mi vejde do malé taštičky a budu ho tak moci nosit stále sebou, protože jeden nikdy neví, kdy uslyší něco zajímavého. Zatím mono. Až bude hotový a odzkoušený, zase vyvěsím dokumentaci.

    OdpovědětVymazat
  5. Když se podívám vlevo od fírera, vidím tam mikrofon na válcovitém předzesilovači, jaký se na Barrandově používal ještě v padesátých letech.
    K tomu patřil i t.zv. galvanometr, t.j. zrcátko, které odklánělo fokusované světlo podle amplitudy zvuku. Tento podle zvuku kolísající paprsek osvětloval asi 3 mm široký proužek filmu vedle obrázků a perforace.Tam byly vidět různě velké tmavé a světlé trojúhelníky nebo proužky, podle systému.
    Když se ten film promítal, svítil světelný zdroj přes čočku na ten zvukový pásek, za ním byla t.zv. fotonka, t.j. vyčerpaná baňka asi 1 cm v průměru a 2 cm v délce, na jedné straně potažená cesiovou emisní vrstvou, světlem vyemitované elektrony zachycovala drátěná smyčka s kladným předpětím a ta byla zapojená na předzesilovač. Kolísající osvětlení dalo tak signál pro zesilovač a reproduktory.
    V těch dobách byla elektronka ještě kus majetku, zvukový film drahá záležitost. Kupodivu však, ten filmový zvuk býval velmi kvalitní a hlavně silný v basech.
    V dřevních dobách se zvuk zachycoval na drátofonech, t.j. podobně jako později na pásku v magnetofonu se přes ty hlavičky hnal ocelový drát, ovšem daleko větší rychlostí a s horším výsledkem. Proto byl lepší systém playback, kdy se film namlouval při projekci první mezikopie. Dnes je asi těžko popsat, jaké problémy a schopnosti museli mít průkopníci zvukového filmu.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano Mildo, jsem taky dost starý a pamatuji ledacos. I optický záznam a byl jsem i na Barrandově, kde se ozvučovaly filmy a tam současně běželo třeba i pět magnetofonů s filmem 35 mm, potaženým magnetickou vrstvou. Míchalo se ručně v reálném čase - a když se nějaké místo nepovedlo, tak se všechny stroje kousek vrátily a zkoušelo se znova. Ta perforace byla nutná aby se při tom vracení jedntklivé "stopy" nerozjely časově. Režie byla v takové napodobenině projekčního sálu, reproduktory stejné jako v kině, aby zvukový mistr slyšel přesně to, co potom slyšel divák v kině.
    Pravěk - ale filmy, už teď převedené do digitální podoby mají zvuk tak "vymazlený", o jakém se dnešním zvukařům může jenom zdát. Bylo slyšet každé slovo, hudba, ruchy - vše vyvážené. Poznám i přes dveře, že se žena dívá na starý film - zvuk je totiž naprosto v pořádku. To se o moderních filmech říct nedá. Snad jen americké velkofilmy, ovšem s originálním zvukem tohle umějí.
    Technika sice velmi opokročila, nešumí to, je to stereofonní nebo dokonce sedmikanálové - ale řemeslo zvukařské šlo do kytek. Možná proto dostávám na zprtacování třeba záznamy muziáklů po stopách (kapela, mikroporty, mikrofony v zákulisí a ambio sálu) a míchám to znova, aby bylo rozumět zpěvu, byla slyšet hudba i próza a mělo to i atmosféru živého divadla. Neboli - takhle to žádný z diváků přítomných na představení nemohl slyšet. Je to jen řemeslo - ale kupodivu mi rádi za to zaplatí.
    Nojo - stařík se starýma ušima. [;>)

    OdpovědětVymazat
  7. Našel jsem si na německých zdrojích informace o UFA a Pragofilmu, takže mi to připomnělo i to praktikum. Na Barrandově měli systém Klangfilm a studio Evropa, kde jsem se vyskytoval 1955 i já. O té technice se opravdu těžko hledá podrobnosti, ani nevím, zda se ty stroje zachovaly. Ve studiu byly jistě ty magnetické vrstvy, v projekční kabině jihlavského kina ale nejspíš ty optické. Alespoň odtud jsme měli ve škole v Husově ulici zu fotonku, vyměňovali je a tu vysloužilou jsme získali.
    Ve fyzikálním kabinetu jsme tak sestavili bezpečnostní systém, který rozpoznal ruku,která vrhla stín na tu fotonku.
    Dnes směšně jednoduché, ale tenkrát byl už problém, jak udělat ze střídavého proudu stejnosměrný, po Wehrmachtu byly sice selenové usměrňovače, ale větší se nedaly jen tak sehnat a byly drahé. Anodové baterie, články na žhavení, dodnes nepříjemné vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
  8. Zdravím vás,mam úplně stejne mikrofony .Pokud by někdo měl zájem.Zavolejte mi na číslo 776649078

    OdpovědětVymazat

Tohle je filiálka Útulny a platí tu stejná pravidla. Až na to, že tu se o politice a podobných věcech bavit nebudeme.